Přesně 29. června 1996 udělala Paola Zukar z časopisu Aelle Rap rozhovor s Tupacem v jeho hotelovém pokoji v pětihvězdičkovém hotelu Principe Savoia.
Je velmi těžké napsat úvod, který by vysvětlil takovou postavu, její význam v rámci hiphopové kultury a její strašlivou ztrátu: všechno už o něm bylo napsáno a řečeno, všechno to dobré i zlé, čeho se mohl dopustit. Americká média se ze všech sil snažila, aby ho ani na chvíli nespustila ze zřetele, a jakmile Tupac řekl jediné slovo, udělal gesto, které se neslučovalo s pravidly, bylo to okamžitě pokryto titulky „Noční můra Ameriky“, „Život zločince“ a tak dále. Faktem je, že čím více o něčem mluvíme, ať už to děláme jakkoli, tím více to veřejné mínění zajímá až do morku kostí.
Od smutné minulosti plné strádání a rozvrácených rodin, přes čtyřletý trest odnětí svobody za znásilnění až po přepadení v New Yorku, kdy jako zázrakem vyvázl bez zranění z děsivé střelby, se Tupac vždy vymykal všem možným vzorcům. Byl bohatý jako oceán, chodil ověšený zlatem jako Zsa Zsa Gabor, byl jedním z nejžádanějších herců díky svému přirozenému talentu a schopnosti hrát obzvlášť dramatické role, byl rapperem, který prodával hromady desek, ale především měl pevně vryté do paměti, proč se jeho život mohl tak neuvěřitelně zvrtnout: „Úspěch a moc jsou dvě nejdůležitější slova v současném životě, bez těchto dvou složek nejste nic. Je to smutné, ale nezpochybnitelné.“
Někdo může mít proti tomuto jeho názoru námitky, ale počkejte, až se dozvíte jeho verzi příběhu, a pak o ní diskutujte. „Jen Bůh mě může soudit,“ je věta, kterou Tupac pronášel nejčastěji, „žádný člověk není dost hoden a čistý na to, aby mě soudil, uvidíme, až přijde můj čas“. Tupac Shakur se opět stal obětí přepadení, které ho stálo život, a než si přečtete tento článek, historie hip hopu se pravděpodobně definitivně změní. Mezitím jeho poslední dílo „All Eyez On Me“ dál sklízí platinové desky a nyní se více než kdy jindy název alba ukazuje jako prorocký. Tupac nikdy neměl příliš snadný vztah k životu, ale je jisté, že opět zachoval základní princip své existence, princip, který už pět let hrdě nosí vytetovaný na břiše: „Thug Life.“ Navždy…
Tupac a Paola Zukar
Paola Zukar: Řekla bych, že jako tvůj první pobyt v Itálii si nevedeš vůbec špatně – přebíháš z večírku na večírek, od módního návrháře k módnímu návrháři, užíváš si takový život?
„Ano, užívám si to tady, jsem tu rozmazlován“.
Paola Zukar: Nejdříve bych se ráda dozvěděla něco o velkých změnách týkajících se Death Row, protože si myslím, že vaše vydavatelství pro tebe vždy bylo víc než jen kancelář a produkční studio.
„Chceš vědět, co se změní po – po – Dreho odchodu? No přece žádný problém, jsme na pěti milionech prodaných kopií, víš? Děláme to, co máme dělat, nepřestáváme.“
Paola Zukar: A teď se podílíš i na výkonné práci se Sugem?
„Na manažerské úrovni spolupracuji od prvního dne. To jsem dělal vždycky. Nikdy jsem nebyl učedníkem, ale vedoucím.“
Paola Zukar: Chtěl bys v rámci Death Row něco změnit?
„Řekl bych, že ne. Proč něco měnit, pokud v současné podobě máme bezkonkurenční úspěch? Jsme nejúspěšnější černošská firma v naší zemi a možná i na světě. Proč to měnit, když to není rozbité? Nebo ne?
Paola Zukar: Přesně tak. Jednou z věcí, která je na tvém vzhledu rozhodně nejvýraznější, je způsob, jakým máš pokreslené tělo; díky tetování vypadáš spíš jako kniha než jako člověk. Obrázky, slova, symboly, které nosíš na těle, také rád vystavuješ: na obalu tvého posledního CD tě lze vidět v rozsahu 360 stupňů… Možná se některé věci, které máš trvale napsané, jako třeba „outlaw – psanec“, časem změní.
„Až mi bude 99 let a budu někde sedět se skupinou 99letých, chci mít na ruce stále vytetovaný outlaw, protože pak budu vědět, jak jsem do té doby žil. Všichni lidé, kteří tetování odmítají, se chtějí zbavit svých vzpomínek. Vzpomínky nejsou nic jiného než trvalé tetování vytištěné do hlavy. Nezáleží na tom, kolik toho vykouříš, kolik toho vypiješ nebo co se svým životem uděláš – tvoje vzpomínky tam zůstanou, navždy. Lidé dnes začínají být hrozně studení, příliš snadno na všechno zapomínají, ale já si chci všechno pamatovat, moje tetování budou navždy na mé kůži: Chci si pamatovat každou bitvu, každé zranění, každý výstřel z revolveru, každý příjemný okamžik, každou nepříjemnou chvíli, každý úsměv i každou slzu. To představuje každé z těchto tetování.“
Paola Zukar: Jedním z nejlepších videoklipů poslední doby byl videoklip „Temptations“, ve kterém Coolio a Ice T hrají dva vrátné v hotelu, kde desítky rapperů z celé Ameriky podávají svou definici „tempation – pokušení“… v té době jsi byl ještě ve vězení, proto nejsi přítomen v tomto videoklipu. Měl jsi přesto možnost se projektu zúčastnit?
„Jistě, napsal jsem scénář k tomu videoklipu. I když jsem byl ve vězení.“
V tom videoklipu se objevily desítky umělců, od Salt ‚n Pepa po Warrena G, od Isaaca Hayese po Treache z Naughty By Nature; na tvém nejnovějším počinu, prvním albu, které vydáváš po letech strávených ve vězení, je také něco kolem dvaceti hostů, dvacet rapperů, kteří přinášejí svůj styl z celých Spojených států a projevují ti svou náklonnost. Je tam Method Man, Snoop, Dramacydal, Redman a další – něco takového se jen tak nevidí…..
„Je to součást mého vojenského myšlení. Mám rád spojence; spojenci jsou důležití pro vítězství ve válkách, pro fungování vlády, pro vytvoření korporace. K tomu, aby firma fungovala, potřebujete spojence, ne přátele. Víš, přátelé přicházejí a odcházejí, zatímco spojenci ti pomáhají dosáhnout společného cíle. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem? Jeden dobrý spojenec. Po celou svou kariéru jsem se snažil dělat službu těm, kteří se mnou spolupracovali, a v posledních dvaceti měsících přišla řada na mě. Teď jsem přišel na řadu já, abych sbíral protislužby, a bylo to jako přehlídka síly. Ukázal jsem svou moc.“
Paola Zukar: Jaké vlastnosti musí člověk mít, aby se stal tvým věrným spojencem?
„Moji nepřátelé jsou tvoji nepřátelé, já jsem na tvé straně, ty jsi na mé, můj boj je tvůj boj. Spojenci jsou lepší než přátelé.“
Paola Zukar: Tento princip vlastně trochu reprezentoval i album „Me Against the World“, že? Vždyť u „All Eyez On Me“ se tento koncept rozhodně opakuje…..
„“Me Against The World“ byl perfektní název alba! Perfektní! Názvy mých alb přesně ukazují, co se se mnou v danou chvíli děje, jakými obtížemi a radostmi si musím projít. Vlastně jsou to spíš proroctví než názvy; ‚Me Against The World‘ jsem napsal dva roky předtím, než mě postřelili, než jsem šel do vězení, a můj text přesně říkal, že půjdu do vězení a že mě někdo chce zabít. „All Eyez On Me“ jsem napsal hned, jak jsem se dostal z vězení, a skutečně jsem v něm mluvil o úspěchu, který mě čeká, a o hranicích, které překročím. Moje alba jsou psaná dopředu, jsou to plány, projekty a jejich názvy představují to, co se mi v budoucnu stane. Vlastně se podívejte – teď na mě „všichni koukají“, dokonce i v Itálii. Prodalo se pět milionů kopií, prodal jsem víc alb než kdokoli jiný z Death Row, vydal jsem nejúspěšnější a nejprodávanější dvojité rapové CD. ‚All eyez on me’… Chci, aby si někdo koupil moje album, chci, aby lidi uvnitř cítili, odkud přicházím, a taky chci, aby název mého díla přesně reprezentoval tyhle pocity, nechtěl jsem, aby to bylo něco jako… „Tupac!“ nebo „Trojka – název alba“…
Paola Zukar: To je ovšem ta pozitivní stránka toho, že na tebe všichni „upírají zrak“ – kromě milionů prodaných kusů a fanoušků jsou tu i další, kteří tě chtějí sledovat a nikdy se o tebe nepřestanou zajímat. Média, kritici, a dokonce i policie, soudci, nepřátelé – opravdu cítíš neustálou přítomnost těchto pohledů?
„Ano, protože se mnou je zábava. (směje se). Dobré je, že se můžu hodně vychloubat, můžu se rozčilovat nad tím, co všechno jsem dokázal, kolik jsem prodal desek atd. ale špatné je, že si nesu stopy každého boje, kterým jsem musel projít, abych se sem dostal, které jsem musel prorazit, za každou stopu si nesu jizvu. Víš, je v tom i spousta bolesti.“
Paola Zukar: Máš strach, že se s přibývajícími roky změníš? Bojíš se, že se v tobě tví fanoušci přestanou orientovat, když změníš svůj styl?
„Cítím se nedotknutelný. Mám pocit, že mi fanoušci nikdy nemůžou diktovat, jakým stylem se mám řídit, skutečně mi nemůžou říkat, jaký mám být. Černoši mi nemůžou říkat, jaký jsem, posluchači rapu mi nemůžou říkat, jaký jsem… Nemám pocit, že bych mohl zajít tak daleko, abych jako Krs-One řekl: ‚Jsem hip hop‘, ale rozhodně mi nikdo z hip hopu nemůže říkat, co je hip hop; pokud prodávám pět milionů kopií a ostatní dohromady se mě nemůžou ani dotknout, nikdo mi nemůže říct ani hovno, jaký by měl hip hop být. Proto když MC Hammer prodal devět milionů kusů desky, byl nejlepší rapper na světě, nikdo mu nemohl říct ani hovno; v tomhle světě rozhodují čísla, v imaginárním světě, kde jste všichni kamarádi a hrajete spolu v sousedství, je to jiná věc, ale v reálném světě je to zásadní: „peníze a zase peníze“! Peníze jsou moc, chceme-li být muži moci, chceme-li mít ekonomickou svobodu, nechceme-li být otroky, peníze představují moc. Takže králem je ten, kdo prodá nejvíc desek ze všech – prodávám teď pět milionů desek? To je hip hop. Protože hip hop by měl být něco, co osloví každého člověka v každém koutě světa, ne? Takže díky mým materiálům si každý koupí mou desku, to je hip hop, jak to může být něco jiného?
Paola Zukar: Když už mluvíme o „moci“, zdá se mi, že jsi jí v poslední době nashromáždil hodně, což se projevuje i na lidech, se kterými se stýkáš: Zdá se mi, že Mike Tyson je sportovec, který vydělává víc než kdokoli jiný na světě, a viděl jsem, že se s ním často stýkáš a…
Paola Zukar: V tom smyslu, že tě stále často vídáme spolu, tebe, Iron Mikea a Suge Knighta. A veškerou ekonomickou moc, která tě obklopuje, vůbec neskrýváš. Vzhledem k tomu, že jednou z nejtěžších věcí, když nahromadíš spoustu peněz a moci, je udržet si je, jak se k tomu hodláš postavit do budoucna? Na základě jakých záměrů?
„Každý, kdo chce mít moc, ji musí studovat. To jsem dělal a stále dělám, studuji. Studuji moc, protože vím, že zítra může být pryč. Ale kdybych o ni opravdu přišel, moje alba by mluvila sama za sebe, pořád by mluvily. Prošel jsem si časy, kterých se nikdo ani nedotkl, nepředstavitelnými těžkostmi… Vím, že to pro mě může zítra skončit, ale tohle mě baví, prostě mě to baví; jsem typ člověka, který rád žije, a je jedno, jak dlouho to bude trvat, ale život pro mě bude vždycky krásný.“
Paola Zukar: Na svém posledním albu máš 27 skladeb, kde jsi na ně vzal čas?
„Všechny jsem je napsal v nahrávacím studiu, psal jsem i tři denně. Mám rád producenty, kteří mají zápal pro tvorbu, nepřestávají mi dávat nové beaty, já je poslouchám, napadá mě song, hodím pár rýmů, napíšu freestyle, přejdu na druhou sloku a začnu rapovat, když se mi to líbí, pokračuju takhle dál a stavím refrén, pak jdu na konec a uzavřu to. Pak si sednu, poslechnu si to, trochu si zakouřím, dám si drink, někdo další si to poslechne se mnou, a pokud je na tom co měnit, tak na tom zase máknu, jinak začnu dělat další song. A tak dále.“
Paola Zukar: Jedna z tvých nejkrásnějších písní je „Only God Can Judge Me“ („Jen Bůh mě může soudit“)…
„Část písně ‚Only God Can Judge Me‘ jsem napsal ve vězení. Napsal jsem jen slova, napsal jsem je při poslechu verze „Knockin‘ On Heaven’s Door“ Erica Claptona; chtěl jsem, aby tahle píseň zněla přesně jako „Knockin‘ On Heaven’s Door“, víš? Ve vězení si nemůžeš půjčovat kazety s rapem, a tak jsem si bral, co jsem mohl, co tam měli. Tak jsem poslouchal, co pro mě ta písnička opravdu znamená: „Vezmi si tu zbraň, už nemůžu střílet, jsem unavený.“ Tomu člověku bylo jedno, že se na něj dívá Bůh, říkal věci tak, jak je opravdu cítil. Existoval v tu chvíli někdo, kdo by ho mohl soudit, kromě Boha? A to je pravda! Proto jsem tak přidrzlý, protože vím, že mě nikdo nemůže soudit, nikdo kromě Boha. A Bůh mě také nemůže soudit, dokud není po všem. Nedal mi návod pro nováčky, když jsem se narodil, nedal mi návod na použití, takže nic, co mohu na této planetě udělat, nemůže být špatně. Všechno, co dělám, může být správné, a víš proč? Protože lidé, kteří vytvářejí pravidla, jsou mnohem horší než já. Nic, co bych mohl udělat, nemůže být špatně.“
Paola Zukar: Existují však nepsaná pravidla, která každý zná jako správná nebo špatná, existuje etika, kterou všichni známe…..
„Ale ta stejná etika sleduje, jak lidé umírají. Ta etika ví, co Amerika udělala černochům, lidem, kteří místo aby pomáhali svrhnout systém, pomáhají rozvracet vlády jiných zemí a pak… jdou se všemi k čertu. Není to etika, co řídí svět, není to etika, co nás drží v šachu, je to moc. Je to strach z kulek, ničení a chaosu, který nás udržuje v boji. Lidé se neřídí morálkou, protože to, co jsem viděl udělat, není vůbec … ‚morální‘.“
Paola Zukar: Ale stejně musíš uznat, že všichni víme, co je správné a co ne. I ti, kteří páchají zlo, to však dělají s vědomím, že se mýlí, zda to stejně dělají, je jiná věc…..
„Ale přesto s tebou nesouhlasím; co je špatné? Když se nad tím opravdu zamyslíš – co když má člověk, který umístí bombu, pravdu? Mohli bychom se mýlit?“
A vzít člověku život je špatně. O tom se nediskutuje.
Paola Zukar: „Je to špatné, to je pravda. Ale co když byl dotyčný nemocný a šlo o eutanazii? Vzít někomu život je bohužel normální, pomysli na trest smrti, zabíjíme lidi za to, že zabili jiné lidi. Já ho zabiju, oni pak zabijí mě, a kdo zabije je? Rozumíš tomu? Můžeš říct, že je to morálně správné?“
Nikdy. To je největší chyba, kterou můžeš udělat, a dělají ji jen justiční systémy, které selhaly, které neumějí pracovat tak, jak by měly, trest smrti je selháním justice.
„Skutečnost je taková, že nemáme žádnou morálku; můžeme být „morálně“ bezúhonní a dokonce „politicky korektní“, ale nemáme žádnou morálku. Jako národ, jako svět, jako lidská rasa nemáme žádnou morálku. Nikdy nepomáháme těm, kteří se nemohou bránit a jsou slabí; stojíme na straně těch, kteří jsou největší. Je Amerika nejsilnější? Pak Ameriku všichni milujeme a tolerujeme, cokoli udělá. Hvězdy, celebrity by mohly srát na naše děti a my bychom nic neřekli, Michael Jackson měl děti v posteli a my milujeme Michaela Jacksona, protože pro nás skládal dobré písničky. Jako lidstvo nemáme žádnou morálku, takže nemůžeme nikoho soudit. A ze stejných důvodů říkám: Nesuďte mě. Dokud nedojde ke skutečnému odškodnění amerických indiánů, dokud nevrátíme africké národy Afričanům – v Africe už žádní Afričané nejsou! Jen běloši! Holanďané, Britové atd. jsou lidé, kteří do Afriky nepatří! Jak můžeme mluvit o morálce, když neexistuje? Mluvíme o moci. Protože svět je založen na ní a na ničem jiném. Na moci a válce. To jsou jediné dvě věci, které by mi Amerika, média a vlády mohly poradit, protože to jsou jediné věci, které jsou schopny ukázat nejen mně samotného, ale celému světu.“
Domnívám se, že je to tak, jak to je, ale nyní je třeba se postavit na jednu nebo druhou stranu, buď se smíříš s tím, jak to je, a vyděláš na tom, nebo půjdeš svou vlastní cestou s vědomím, že se na tom nepodílíš. Negativitu lze vybojovat….
“ Víš, pro tebe je to negativita, pro mě je to realita, a ta ti nedává žádnou šanci pohnout se svou představivostí, proto ji vnímáš jako negativitu. Kdybych vyprávěl veselé, odlehčené příběhy à la De La Soul, možná by sis myslela, že jsem nový Mesiáš, protože vykresluji tak příjemné situace, ale za tři nebo čtyři roky bys mě byla ochotná obětovat, protože bys pořád hledala ten krásný obraz, který jsem ti slíbil. Ale když budeš poslouchat, co ti říkám, za tři nebo čtyři roky budeš připravená na to, co se stane, protože jsi to očekávala: Já vás připravím na to, co se stane. Jsou lidé, kteří chtějí prodat pět nebo šest milionů desek a vyprávět ti příběhy; já už jsem je prodal a rozhodně se nesnažím prodat štěstí, snažím se dát povědomí o tom, co se stane. Takže až budou další nepokoje, ať mi nikdo neklepe na dveře… Napíšu „Tupac Shakur“ a všichni kolem mě budou chodit, aniž by mě hledali. Protože cítím, že mám čisté svědomí.“
Paola Zukar: Ještě jedna věc: jedno z tvých nejpůsobivějších tetování je kříž, který nosíš na zádech a na kterém je napsáno „Exodus“. Co to znamená?
„Exodus 1831“, exodus znamená „odchod“, a nechal jsem si ho udělat, když jsem se poprvé dostal z vězení, dodnes nemůžu uvěřit, že jsem šel do vězení, protože jsem se s někým popral, každopádně… Exodus…, útěk ze společnosti, exodus, protože v určitém bodě svého života jsem už nemohl být jeho součástí. Měl jsem peníze, byl jsem úspěšný, snažil jsem se prosadit, a čím víc jsem vydělával, tím víc se mě snažili zavřít. Tak jsem utekl. Ve vězení jsem si přečetl „Zpověď“ Nata Turnera, která vyprávěla o jediné vzpouře, kterou černoši udělali a která byla opravdu úspěšná a která se odehrála v roce 1831, kdy Nat Turner a jeho lidé obrátili celou plantáž vzhůru nohama a všechny zabili. Udělal jsem to proto, abych připomněl všem rasistům a všem „těm bastardům skinheadům a podobným, že ne všichni černoši jsou mírumilovní a klidní jako otroci. Amerika nás ráda nutí vzpomínat na to, jak z nás udělala otroky, a já jim rád připomínám, že můžeme běhat po jejích plantážích a kohokoli odrovnat.
To pro mě znamená symbol za mými zády a každý znak, který nosím, má podobný příběh. Chci říct jen jedno: tento rozhovor nevyčerpá znalosti tvých čtenářů o tom, kdo Tupac skutečně je, protože tohle je jen jeden den v mém životě, jeden z 365 a z několika let je to jen záblesk toho, kdo jsem. Takže musí studovat, trénovat, klást otázky, růst, kritizovat, chápat, sjednocovat se a diskutovat, aby věci důkladně pochopili a mohli pokračovat v tom, co dělám. Kdybych pro ně byl mesiášem a pak mě zastřelili, po mém pádu by se vrátili frajeři, protože by se vlastně nic nenaučili. Za tu dobu, co jsem tady, musí používat mozek tím, že budou studovat a zase studovat, aby, až tady nebudu, tu bylo 30 000 chlapů, silnějších než já, kteří budou pokračovat v tom, co jsem podnikl.“
Paola Zukar: Těžko mohl Tupac říct něco prozaičtějšího. V době přípravy tohoto článku neznáme motiv ani jména pachatelů vraždy. Jediné, co můžeme udělat, je znovu si přečíst, co nám řekl, a řídit se jeho radami, studovat a zdokonalovat se, aby Tupac nežil, byť krátce, nadarmo. A mezitím si říkám, jaký by byl Tupac Amaru Shakur, kdyby se narodil pod jinou hvězdou – hlavu vzhůru a drž se tam, bratře, jen Bůh nás může soudit.
překlad: djbeton
djbeton