Pro většinu bílé Ameriky nebyl záznam z videokamery Sony, na kterém byl Rodney King 3. března 1991 zastaven a zbit čtyřmi policisty losangeleského policejního oddělení, typem protokolu, který by mohl být ospravedlněn. Pro černou Ameriku to byl dlouho očekávaný důkaz rasismu a brutality ze strany policie. A rostoucí popularita hip-hopu často hrála roli v zaujímání postoje prostřednictvím slov a hudby.
Podobně jako jsme to viděli na současných protestech Black Lives Matter po vraždě George Floyda rukou minneapoliského policisty, ani zde by nedošlo k návratu k normálu. Buď jste byli pro změnu, nebo proti pokroku.
Historie ukazuje, že hiphopoví umělci jsou již dlouho hlasem černé Ameriky.
V září 1991, přesně 25.září 1991 reagoval 2Pac na policejní brutalitu prvním singlem „Trapped“ ze svého debutového alba 2Pacalypse Now. V písni 2Pac vypráví příběh o pomstě policistům, kteří ho obtěžovali:
“Tired of being trapped in this vicious cycle / If one more cop harasses me I just might go psycho / And when I get ‘em, I’ll hit ’em with the bum rush / Only a lunatic would like to see his skull crushed / Yo, if you’re smart you’ll really let me go, G / But keep me cooped up in this ghetto and catch the Uzi / They got me trapped.”
Několik týdnů po vydání písně se z původně smyšleného příběhu stal příběh velmi skutečný. Dne 17. října Tupac přecházel ulici v centru kalifornského Oaklandu, když ho zastavili policisté Alexander Boyovich a Kevin Rodgers. Obvinili ho z přecházení ulici mimo přechod a požádali ho o předložení občanského průkazu. V policejní zprávě označili Tupaca jeho prostředním jménem Amaru a nazvali ho rozzlobeným a nepřátelským. Tupac jim prý řekl: „Tohle jsou jen dva bílí policajti, kteří chtějí zastavit niggu“.
O měsíc později na tiskové konferenci Tupac vypověděl svou verzi příběhu. Když se chystal vstoupit do Union Bank, přistoupili k němu policisté. Tupac se zeptal, proč chtějí vidět jeho průkaz totožnosti. Obvinil je, že mají otrokářskou mentalitu, a pak ho údajně hodili na beton, spoutali a škrtili, dokud neztratil vědomí. Za kladení odporu při zatýkání byl na sedm hodin uvězněn a později propuštěn.
Paul Butler, bývalý federální prokurátor amerického ministerstva spravedlnosti, profesor na Georgetown University Law Center a autor knihy Chokehold: Tupacova zkušenost představuje zvrácenost spravedlnosti, která měla být napravena v roce 1857.
„Když policisté někoho násilím zadrží a pak ho prohledají, což znamená, že mu sáhnou na celé tělo, je to vzkaz, že nemáte žádnou tělesnou integritu,“ říká Butler.
„Existuje slavný případ Nejvyššího soudu [Dred Scott], který říká, že černoch nemá žádná práva, která by bílý muž musel respektovat. Provádění prohlídek má za následek sdělování stejných rasistických názorů.“
Tupac žaloval oaklandskou policii o 10 milionů dolarů za neoprávněné zatčení a uvěznění. Jeho trestní oznámení se týkalo použití síly, konkrétně způsobu, jakým mu byla nasazena pouta a jakým byl škrcen, což je údajně zakázaná taktika ve zbytku Kalifornie. Butler se domnívá, že Tupac nebyl veden snahou o finanční kompenzaci. Spíše kritizoval policejní násilí, konkrétně používání škrcení, které se stalo celonárodním tématem po incidentu s Rodneym Kingem.
Přesto v roce 1992, rok po zbití Kinga, průzkum losangeleské policie ukázal, že 92 procent policistů se domnívá, že by měli mít právo použít škrtící chvat.
Bývalý seržant losangeleské policie a obhájce Darryl Mounger, který zastupoval policistu Staceyho Koona v případu Rodneyho Kinga, řekl v květnu 1991 deníku Los Angeles Times: „Normálně s ním zatočíte, uškrtíte ho a nikomu se nic nestane. Ale když vám tento nástroj vzali, byli jste nuceni s lidmi fyzicky bojovat a tehdy policisté začali lidi nabodávat.“
Listopadu 1991, přesněji 12.listopadu 1991, tedy ve stejný den, kdy Tupac podal stížnost na oaklandskou policii, se v obchodech s deskami objevila nahrávka 2Pacalypse Now. Jednalo se o první velké rapové album vydavatelství Interscope Records. Zatímco „Trapped“ vytvořilo 2Pacův precedens vystupování proti nespravedlnosti, album tuto praktiku dvakrát zpochybnilo.
Podle Butlera se černošští muži, kteří čelí neustálým policejním zásahům, s nimi vyrovnávají dvěma různými způsoby. V obou případech tvrdí, že když opustí své domovy, jejich život se stává vyhroceným divadlem.
„Jednou z reakcí – a myslím, že typickou – je takzvaná naučená bezmocnost,“ říká Butler.
„To způsobuje, že mnoho černochů v komunitách, kde jsou vystaveni zastavování a prohlídkám, se zdráhá opustit své domovy. Když už domov opustí, [zapojují se] do vystoupení, aby celý svět ujistili, že nejsou grázlové. Mohou nosit tričko ze střední nebo vysoké školy. V knize Chokehold vyprávím příběh o skupině středoškolských fotbalistů v Brooklynu, kteří byli zastaveni a prohledáni, když šli společně po tréninku po ulici. Požádali svého trenéra, jestli by si na ulici nemohli vzít dresy, protože tak by je nezastavili. Znovu opakuji, že to je to, co s člověkem udělá dopad toho, že je stále dokola zastavován a prohledáván, a policie toho využívá. Další, [která] je podle mě zdravá, je hněv a rozhořčení. A myslím, že tuto reakci vidíme neustále u 2Paca.“
V písni „Words of Wisdom“, která je také součástí alba 2Pacalypse Now, obvinil 2Pac Ameriku ze „400 let znásilňování a vraždění“. Sám sebe a svou rodinu Černých panterů také představil jako „americkou noční můru“.
Tupacova žaloba proti oaklandskému policejnímu oddělení byla urovnána za 42 000 dolarů. Když se případ urovná, obvykle se stanoví, že žádná ze stran neuznává vinu ani odpovědnost. V tomto případě obě strany připouštěly, že náklady na právní zastoupení každé z nich by pravděpodobně převýšily případný rozsudek, pokud by došlo k dlouhému soudnímu řízení. Tupacovo zapletení s orgány činnými v trestním řízení však teprve začínalo.
V dubnu 1992 na opuštěném úseku dálnice 59 v okrese Jackson v Texasu zastavil státní policista Bill Davidson vůz Chevy Blazer, aby mu udělil pokutu za chybějící světlo. Řidič, Ronald Ray Howard, absolvent osmé třídy, poslouchal na kazetě album 2Pacalypse Now. Když se k němu policista blížil, Howard současně nabíjel pistoli ráže 9 mm.
Několikrát vystřelil a zasáhl strážníka Davidsona do krku, načež ujel v ukradeném autě. Howard byl nakonec zatčen a údajně se přiznal. Policista Davidson zemřel o tři dny později na následky střelných zranění.
Jeho manželka Linda Sue Davidson, žena v domácnosti a matka dvou dětí, byla pochopitelně vrahem svého manžela rozhořčena. Vinu však přičítala i umělci, který vytvořil 2Pacalypse Now.
„Nepochybuji o tom, že by můj manžel ještě žil, kdyby 2Pac nenapsal tyto násilné, protipolicejní písně a kdyby je příslušné společnosti nevydaly a nepustily do oběhu,“ řekla Linda Sue Davidson.
„Jsem si jistá, že Tupac ke mně ani k tomu, co se stalo mému manželovi, nic necítí. Zřejmě má velký vztek na orgány činné v trestním řízení. Jde mu jen o to, aby vydělával peníze a zpíval své písně, bez ohledu na to, komu ublíží.“
Howardův soudem jmenovaný advokát Al Tanner připravil strategii jeho obhajoby. Vinu připsal také hudbě 2Paca.
„Za celou dobu, co obhajuju klienty z městských čtvrtí, jsem ještě nikdy nepředstavil hudbu jako polehčující okolnost v případě vraždy,“ řekl Tanner o své jedinečné strategii. „Ale věřím, že v tomto případě to platí. Myslím, že bez hudby, která ho rozvášnila, by k tomuto incidentu nedošlo.“
V červenci 1993 porota usvědčila Howarda z vraždy a odsoudila ho k trestu smrti. Následujícího dne Linda Sue Davidson podala žalobu na 2Paca, společnost Time Warner a Interscope Records. Nevěřila, že 2Pacalypse Now si zaslouží ochranu podle prvního dodatku, a tvrdila, že hudba je obscénní, obsahuje tzv. bojová hesla, hanobí policisty, jako je její manžel, a podněcuje bezprostředně hrozící nezákonné jednání osob, jako je Howard. Přesněji řečeno, hudba 2Paca nakonec vedla ke smrti jejího manžela.
„Naším cílem je potrestat společnost Time Warner a probudit manažery, kteří řídí hudební byznys,“ řekl Jim Cole, advokát zastupující Lindu Sue Davidson. „V této žalobě nejde jen o to, aby tu nějaký vypravěč pronášel militantní rétoriku. 2Pac to myslí nebezpečně vážně. V této žalobě jde o to, abychom zabránili obřím korporacím bezostyšně vydělávat na hudbě, která má podněcovat vnímavé mladé muže ke střílení a zabíjení policistů, jako je Bill.“
Hypotéza advokáta Colea a Lindy Sue Davidson, že hiphopová hudba propaguje násilí, které lze žalovat, nebyla ojedinělá. V roce 1995 se advokátka Ann T. Bowe pokusila o takzvanou „rapovou obhajobu“. Tvrdila, že hostující sloka 2Paca na skladbě ‚N Gatz We Truss od South Central Cartel vedla dva teenagery z Milwaukee ke střelbě a zabití policisty.
„Zdá se, že násilné protipolicejní texty působily jako velitelské halucinace, které ovlivnily jeho chování,“ řekl Bowe. „Tento mladý muž trvá na tom, že určité pasáže z těchto písní jsou natolik součástí jeho vědomí, že jako by se mu tu noc v hlavě přehrávaly stále dokola.“
V březnu 1997 soudce John D. Rainey, který předsedal žalobě na pomluvu podané Lindou Sue Davidson proti 2Pacovi, dospěl k závěru: „2Pacalypse Now je nechutné a urážlivé. To, že se alba prodaly statisíce kopií, svědčí o estetickém a morálním úpadku společnosti. První dodatek se však stal součástí ústavy proto, že se vláda snažila potlačit vlastní rebelské, někdy násilnické názory farmářů. Ačkoli tedy soud nemůže nikomu doporučit 2Pacalypse Now, nezbaví Shakura práv na svobodu projevu na základě důkazů předložených Davidsonovými.“
Zdálo se, že rozsudek vytvořil jasný precedens, že hiphopové texty jsou chráněny prvním dodatkem, nicméně odsouzení rappera Jamala Knoxe v roce 2012 naznačovalo, že existují v šedé zóně.
Knox, který vystupoval pod přezdívkou Mayhem Mal, a Rashee Beasley, který si říkal Souja Beaz, napsali a nahráli píseň s názvem „Fuck the Police“. Její videoklip byl zveřejněn na Facebooku a YouTube v době, kdy oba čekali na soudní proces kvůli předchozím obviněním z držení drog a zbraní. Video obsahovalo jména a výzvy k násilí vůči pittsburským policistům, kteří je zatkli.
V roce 2013 soud uznal Knoxe vinným z teroristického ohrožování a zastrašování svědků za napsání a provedení písně a odmítl jeho argumenty, že jeho píseň je chráněna prvním dodatkem. Soud měl za to, že píseň představovala takzvanou „skutečnou hrozbu“. Knox byl odsouzen k odnětí svobody na dva až šest let a Beasley na jeden až tři roky.
Knox se odvolal k Nejvyššímu soudu Pensylvánie, který potvrdil předchozí rozsudek. Předseda soudu Thomas G. Saylor v rozhodnutí uvedl, že píseň „má jinou povahu a kvalitu“ a že text „vyjadřuje nenávist vůči pittsburské policii“, přičemž ji popisuje jako „výhružnou a vysoce personifikovanou vůči obětem“.
Podle Butlera tím vznikl nebezpečný precedens.
„Myslím si, že je protiústavní, když se umění používá proti umělci k jeho obvinění z trestného činu,“ říká. „První dodatek stanoví, že lidé mají právo na svobodu projevu, a myslím, že v případě černochů je tato optika – jsme posuzováni téměř výhradně optikou zločinu. A tak to, co by v očích nebo při tvorbě jednoho člověka bylo uměním, se stává zločinem, když to vytvoří mladý černoch. Opět je dobře, že se soudci postavili proti těmto útokům na 2Pacovo umělecké dílo a jeho ústavní právo, ale viděli jsme, že od té doby státní zástupci nadále využívají rapových textů ve snaze potlačit svobodu projevu.“
Překlad: djbeton
djbeton