V září, přesněji 7.září 1996 se 29letý Leonard Jefferson z Los Angeles vydal do Las Vegas na zápas Mika Tysona. Byl to večer, který si bude pamatovat do konce života. Tysona nikdy neviděl, ale na křižovatce kousek od Stripu spatřil 2Paca a vyfotil si ho. Ukázalo se, že to byla poslední fotografie 2Paca, kterou pořídil ještě za svého života. Jen o několik minut později byl rapper postřelen neznámými útočníky. Uplynulo dvacet let a Jefferson má stále co vyprávět. S Jeffersonem, nyní filmařem, jsme si povídali o tom, co se té noci stalo od začátku do konce a co to pro něj znamená dnes.
V roce 1996 jsme s kamarádem jeli z Los Angeles do Las Vegas na zápas Mika Tysona. Měli jsme lístky na zápas, ale na poslední chvíli jsme se je rozhodli prodat. Mysleli jsme si, že to bude další rychlý knockout Mika Tysona. Bylo mi 29 let a chtěl jsem se jen pobavit v kasinu MGM.
Bylo tam plno a přicházela spousta celebrit. Ironií osudu jsem viděl, jak kolem nás prošel 2Pac se svou partou. Tak trochu jsem ho znal, když jsem studoval na filmové škole UCLA. Stýkali jsme se s některými mými spolupracovníky. To bylo v podstatě všechno, co jsem o něm věděl. Tehdy jsem k němu nešel, protože jsem si říkal, že ho asi uvidím později.
V průběhu večera jsem dostal chuť na něco k jídlu, a tak jsem zavolal do California Pizza Kitchen a objednal si jídlo. Řekli mi, že to bude za 30 až 40 minut. Vyšel jsem tedy ven k obsluze, abych si vyzvedl auto a mohl si jít vyzvednout jídlo. Když jsem přišel k autu, byl pruh plný lidí – doprava se pohybovala pomalu, nárazník na nárazník.
Když jsem přijel na světelnou křižovatku na Harmon Ave., podíval jsem se a uviděl lesklé ráfky na BMW. Podíval jsem se a byl to 2Pac a Suge. Řekl jsem: „Hej, jak je, Pacu?“ Na vteřinu se zarazil, pak poznal, kdo jsem, a řekl: „Jo, jak je, kámo.“
Zeptal jsem se, co budou dnes večer dělat, a on řekl, že jedou do Club 662 a že mám přijet. Řekl jsem: „Dobře, super… hele, nech mě si tě rychle vyfotit.“ Můj foťák byl ve středové konzoli, tak jsem ho vzal a vyfotil je. Hned potom se na semaforu rozsvítila zelená a oni se rozjeli. Dostal jsem se pár aut za ně a pak odbočili doprava.
Byl zde větší provoz.
Na semaforu jsem byl asi tři nebo čtyři auta za nima. Vzal jsem si telefon a zavolal do California Pizza Kitchen, abych zrušil objednávku. Najednou jsem uslyšel: „BUM! BUM! BUM!“
Najednou vidím, jak se černé BMW otáčí a odjíždí. Přímo uprostřed ulice se otočilo a začal jsem Sugea pronásledovat. Byl to průvod aut, tak dvě nebo tři; byl tam i Lexus, který řídila ochranka. Já měl Chevy Suburban z roku 96. Můžete ho vidět v odrazu na fotce, kterou jsem pořídil s Pacem.
Jeli jsme rychle, manévrovali jsme v zácpě – prostě jsem se nechal unést tím okamžikem. Vrátili jsme se na Strip a já viděl, že Suge vylezl na obrubník. Nevím, jak se tam dostal, asi se někomu nebo autu vyhýbal a pak se vrátil dolů. Měl píchlou pneumatiku. Pokračoval jsem také přes křižovatku a vrátili jsme se na Harmonovu ulici, kde jsem Paca poprvé viděl, a zastavili jsme. Zajel jsem do odbočovacího pruhu za Lexus a jen jsem tam seděl. Jen jsem se díval, co se děje. Věděl jsem, že se tam střílelo, ale nevěděl jsem, že 2Pac nebo Suge byli postřeleni.
Chystal jsem se vystoupit z auta a vtom se kolem mě objevila skupina policistů a zavřela mi dveře. Policajti na kolech odhodili kola, vytáhli zbraně a namířili je na Sugea. Řekli jim, aby vystoupili z auta.
Suge vystoupí a začne křičet: „Můj kámoš Pac je postřelený, Pac je postřelený!“ Jeden z policistů ho obejde a namíří na spolujezdce. Pak najednou, zatímco tam sedím, ke mně přiběhne policajt, namíří zbraň a řekne mi, abych dal ruce na volant. Další mě vytáhl z auta a položil na zem. „Co se děje?“ zeptal jsem se. Ale nechtěli mi to říct. Jeden chlap mi kolenem přitlačil na záda.
Koutkem oka jsem zahlédl, jak Suge přeběhl ke spolujezdci a snažil se otevřít dveře, aby Pac vystoupil. Vidím, jak se zvedá hlava, a je to 2Pac. Přijela sanitka a zastavily další hlídkové vozy. Byl to prostě chaos. Bylo tam hodně přihlížejících.
Policisté prohledávají moje auto a nic neřeknou. Snaží se něco najít. Sedím vedle svého auta a jeden policista přijde a ptá se: „Jste s nimi?“ „Ano,“ odpovím.
Řekl jsem: „Ne, nejsem.“
„Jsi si jistý, že nejsi s nimi?“
„Ne, jen jsem tu stál na semaforu a pak jsem viděl, jak zastavují všechna ta auta a všichni ti policisté.“
Neznal jsem okolnosti, takže jsem se toho nechtěl účastnit. Prostě jsem nevěděl, co se děje, ale zmínil jsem se, že jsem právě vyfotil 2Paca. Policista se mě zeptal na moje údaje a já mu řekl, že jsem tam byl kvůli zápasu Tysona, a to bylo všechno.
Když přijela sanitka, chaos stále pokračoval. Viděl jsem, jak 2Paca nakládají na nosítka, pak ho naložili do sanitky a odjeli. Jeden z policistů se vrátil, postavil mě, sundal mi pouta a řekl: „Můžeš jít.“ A já jsem se vrátil.
Když jsem se vrátil do hotelu, bylo asi půl jedné ráno. Vrátil jsem se do kasina a můj přítel stále seděl u stejného stolu, u kterého jsem ho nechal. Říkám mu, že 2Paca a Sugea postřelili. Střelbu jsem neviděl, ale byl jsem přímo u toho. Řekl jsem mu, jak mi dala policie pouta a pak mě nechala jít. Pořád jsem tak trochu panikařil nebo tak nějak, asi z toho, že jsem byl součástí té situace. O pár minut později, když jsme tam ještě byli, mi někdo poklepe na rameno. Ohlédnu se a jsou to ti samí policisté, kteří mě vytáhli z auta.
Řekl: „Pane Jeffersone, podělali jsme to.“ To byla doslova jeho slova. „Posrali jsme to, potřebujeme vás zpátky na místě činu, jsou tam detektivové a neměli jsme vás nechat odjet z místa činu.“
Nejdřív jsem se ptal proč, když mají všechny moje informace, ale pak jsem se zeptal: „Jak jste mě našli?“ Věděli, kde bydlím, ale byly tam stovky a stovky lidí. „Jak jste mě našli?“
„Jsme policisté.“
Vrátil jsem se s policisty na místo činu. Nebylo to tak daleko. Když jsme tam dorazili, viděl jsem tam pár dalších lidí – chlápka z [Tupacovy party] Outlawz a ochranku, která řídila Lexus. Posadili mě vedle nich a detektiv mě odtáhl stranou a řekl: „Slyšel jsem, že jsi byl tady na místě činu a že jsi pořídil fotku.“ A já jsem mu řekl: „To je v pořádku, to je v pořádku.
„Jo, to jsem udělal.“
Detektiv řekl, že bude muset zabavit fotoaparát, protože na něm mohou být nějaké věci. Dal mi svou vizitku a řekl: „Budeme vás kontaktovat.“ Pak jsem se podíval na něj.
Byl jsem tam doslova do půl páté, do pěti do rána. Nakonec mě pustili. Vrátil jsem se do hotelu, sbalil si věci, vyrazil na cestu a vrátil se do Los Angeles.
Když jsme se vrátili do Los Angeles, jsem pořád tak nějak v okamžiku, kdy jsem součástí celé té situace. Kamarádím se s Pacem a on pak leží v nemocnici. Předtím ho postřelili, takže člověk jen doufá, že to přežije. Pár dní po návratu jsem zavolal detektivovi a zeptal se na film. Pořád to vyšetřovali a on řekl, že se mi ozve.
Pac zemřel [o několik dní později], v pátek třináctého. Bylo to pro mě opravdu emotivní. Viděl jsem ho a teď je mrtvý. Pár hodin jsem seděl sám. Všechny věci, které se tu noc staly, se mi vybavily. Pořád o tom přemýšlím, teď ještě víc. Nedávno bylo výročí [střelby]. Zasáhlo mě to, už jen to, že jsem tam byl.
Následující pondělí jsem detektivovi kvůli filmu volal znovu. Řekl mi, že s ním skončili a posílají mi ho zpátky. Během telefonátu řekl: „Nebudeme si zahrávat s vašimi penězi.“ A pak se vrátil. Nic jsem si z toho nedělal, a když jsem si šel pro film zpátky, byla tam fotka.
Možná o několik hodin později mi začal zvonit telefon z cizích čísel, volal mi někdo z New Yorku, že prý jsem slyšel, že mám fotku z místa činu. Řekl jsem: „Cože?“ a zavěsil jsem. Pak volal někdo další a byl to někdo z jiného zpravodajství.
Dodnes nevím, kde vzali moje číslo. Zavolal jsem svému právníkovi a ten mě spojil s právníkem z oblasti zábavy. Byl dobrým přítelem tehdejšího redaktora časopisu VIBE, který se také přišel podívat do kanceláře na tu fotku.
Zavolal Kidadě Jonesové [dceři Quincyho Jonese a Tupacově snoubence], aby si obrázek ověřila – řekla, že je pravý. Zeptal se mě, co chci dělat, a já řekl, že nevím. Pořád mi volají, jen jsem jim řekl, ať zavolají mému právníkovi. Odtud si sehnal agenturu, která se o fotku postará.
Udělal jsem pár rozhovorů, ale odmítl jsem cokoli v televizi. Byly to placené rozhovory; v té době bych ty peníze využil, ale nevěděl jsem, co to bude. Udělal jsem pár rozhovorů pro VIBE, Esquire, Vanity Fair… Volalo mi tolik lidí, nabízeli mi, abych někam letěl, ale já prostě nevěděl, o co jde.
Když si teď na tu noc vzpomenu, je v tom spousta ironie. Byly tu davy lidí, fanfáry, vzrušení a já koutkem oka zahlédl Paca. Potkali jsme se na jedné křižovatce, pak mě tam spoutali. Prostě jak se to seběhlo, mělo to na mě vliv.
Nyní pracuji ve filmovém průmyslu s režiséry a producenty a nikdo neví, že jsem tu fotku pořídil já. Pracoval jsem na videoklipu rappera Nase, kde použili fotku, kterou jsem pořídil, a režisérovi jsem to neřekl, nechal jsem si to pro sebe.
Když vidím, jak o tom lidé mluví na internetu, že je to falešné, tak mě to dostává. Vyfotil jsem to. Vím, že je pravá. Ta fotka si žije vlastním životem, protože konspirační teoretici si myslí, že Pac není mrtvý, že je někde na Kubě, jen podle té fotky. Je zajímavé, jak se člověk dozvídá o lidech, kteří dělají věci s TMZ, a jak lidé obracejí příběhy, ale teď jsem toho součástí a vím, že je ta fotka skutečná.
zdroj: https://www.complex.com/music/2016/09/last-picture-of-2pac
instagram: https://www.instagram.com/oneminutebefore/
Leonard Jefferson
Překlad: djbeton
djbeton