V roce 1993 měl Tupac Shakur svět ve svých rukou – dokud nebyl obviněn ze sexuálního zneužívání. Soudní proces pohltil titulky novin téměř na rok, ale stále toho tolik nevíme. Poprvé o tom, co se dělo v porotní síni, promluvil jeden z porotců, který vznesl závažné otázky týkající se rasy, trestního soudnictví a špatného zacházení se ženami, které se ozývají dodnes.
Soudní proces se sexuálním zneužíváním Tupaca Shakura: 1994-95
Žalovaní: Tupac Shakur a Charles Fuller
Obvinění z trestných činů: Obvinění: sexuální zneužívání, sodomie a nezákonné držení střelné zbraně.
Hlavní obhájce: Hlavní obhájce: Michael Warren
Hlavní žalobce: Mgr: Hlavní obhájce: Francine James
Soudce: Daniel P. Fitzgerald
Místo: New York
Data soudního řízení: 1: listopad-prosinec 1994
Verdikt: Vina za pohlavní zneužívání; zproštěn obžaloby ve dvou dalších případech.
Rozsudek: Shakur: 18 měsíců až 4 a půl roku odnětí svobody; Fuller: 4 měsíce odnětí svobody až 5 let podmíněně.
Tupac Shakur byl jedním z nejprodávanějších hiphopových umělců na světě a vycházející filmovou hvězdou, když byl v roce 1993 obviněn ze sexuálního zneužívání kvůli incidentu, k němuž došlo v newyorském hotelovém pokoji. Případ se táhl téměř rok, během něhož Shakur zažil i střelbu, a vyústil v jeho odsouzení u soudu za sexuální zneužívání prvního stupně. Odseděl si devět měsíců z maximálního trestu čtyř a půl roku, což znamenalo začátek jeho tragického pádu.
Justin Tinsley (zaměstnanec The Undefeated): Přemýšlejte o tom, kde byl Tupac v létě 1993. Stává se z něj jméno pro všechny. Juice byl kultovní klasikou. Paca už znala federální vláda, a to nejen kvůli jeho příjmení, ale i proto, že bývalý viceprezident Dan Quayle chtěl [jeho debutové album] 2Pacalypse Now stáhnout z prodeje. Poetic Justice se mělo dostat do kin později v tomto roce. Teď je v New Yorku, kde natáčí svou třetí hlavní roli ve filmu Above the Rim a tráví čas s významnými osobnostmi.
Charisse Jones (bývalá redaktorka New York Times, dopisovatelka USA Today, spoluautorka knihy Shifting: Dvojí život černošských žen v Americe): Na jedné straně ho vidíte ve filmu Above the Rim a má úžasnou kariéru, která se rozjíždí směrem, který neměl obdoby. V té době jste neměli mnoho rapperů, kteří by překračovali tyto hranice. V té době to byla taková překvapivá věc. Říkala jsem si: Bože, doufám, že mu to vydrží. Doufám, že to nezničí. Taky jsem se začínal trochu bát, že ten chlap má v rukou svět, ale žongluje s ním. Co se může stát?
Justin Tinsley: Pokud jste v devadesátých letech žili v New Yorku a chodili jste ven, znali jste i Haitiana Jacka. Jack znal všechny promotéry večírků. Jack znal všechny DJe. Jack se vyznal. Jack byl okázalý. Jack neměl problém udělat do lidí díru. Tupac řekl, že role Birdieho ve filmu Above the Rim byla inspirována Jackem. Bylo to skvělé, dokud to nebylo skvělé. Pac od Jacka převzal spoustu dovedností a Jack říká, že Tupac je fajn člověk a kámoš. Pac se v tom newyorském podsvětí opravdu zabydlel, a jakmile jednou otevřete Pandořinu skříňku, už do ní nic nemůžete. Nakonec se stane nějakej pořádnej pouliční průser a celý se to posere.
K sexuálnímu útoku došlo 18. listopadu 1993. Doslova tři týdny předtím je Pac v Atlantě a postřelí dva policisty mimo službu, protože je vidí, jak obtěžují černošského řidiče. V té době by si člověk myslel, že to, že postřelil dva policisty mimo službu, bude největší právní překážkou. Ale v listopadu toho roku se v Nell’s [manhattanský noční klub, který byl uzavřen v roce 2004] seznámí s Ayannou Jacksonovou. Údajně spolu jdou do rohu klubu, kde provozují orální sex. Pak se vrátí do jeho hotelu a mají spolu dobrovolný sex. Myslím, že tahle část je v podstatě přijatelná. Všechno potom už je jen o tom, komu se rozhodnete věřit. Opravdu věřím – a neprožívám žádnou hyperbolu, když to říkám -, že tohle je nejvlivnější a nejdůslednější případ v historii rapu. Protože řetězec událostí, které se odehrají po 18. listopadu, změní běh rapu.
Čtyři dny po incidentu u Nell se Ayanna Jackson vrátila do Tupacova hotelového apartmá. Byli tam s Tupacovým manažerem Charlesem „Man Manem“ Fullerem, Haiťanem Jackem a Jackovým přítelem, který zůstal neznámý. Jacksonová tvrdila, že byla nucena k orálnímu sexu s Tupacem, zatímco ji Jack svlékal, a poté byla nucena k orálnímu sexu s Jackovým přítelem, zatímco ji Tupac držel na zemi. Tupac tvrdil, že odešel z místnosti, když přišli ostatní muži, a neviděl, co se dělo potom. Jacksonová vyhledala hotelovou ochranku a Tupac, Jack a Fuller byli zatčeni. Neznámý muž nebyl nikdy nalezen. Tupac a Fuller byli obviněni ze sexuálního zneužívání prvního stupně, sodomie a nezákonného držení střelné zbraně. (Policie našla v hotelovém pokoji dvě zbraně.) Případ Haitiana Jacka byl oddělen od Paca a později se k pár věcem přiznal, dostal mírnější trest. Soud s Tupacem začal v listopadu 1994.
Richard Devitt (porotce v případu Tupacova sexuálního zneužití): Žil jsem na Manhattanu téměř dvacet let, až do roku 2002. Toto byl jeden z mnoha případů, kdy jsem byl předvolán do poroty. Připomínka toho, jak funguje právo státu New York: Všichni porotci museli být ze stejného okresu, ve kterém došlo k trestnému činu. Manhattan je vlastní okres, takže všichni v porotě byli Manhattanci.
V porotě byly dvě starší ženy. Jedna z nich, starší židovská dáma, byla opravdu non compos mentis. Opravdu se nehodila do poroty. Nepamatovala si věci. Chtěla se dostat z New Yorku do svého bytu na Floridě. O nic jiného se nestarala – „Můžeme o tom teď hlasovat?“. Hlasovala by pro vinu nebo nevinu v závislosti na většině. Bylo jí jedno, jestli bude osvobozen, nebo ne, nebo na základě jakého obvinění. Hned vedle ní seděla mladší židovská dáma, milá paní, se kterou jsem se během procesu trochu spřátelil, která se na mě v několika okamžicích obrátila a řekla: „Víte, ona je senilní. Ona neví, co se tady děje.“ „To je pravda,“ řekl jsem. Druhá starší dáma byla mnohem větší kapacita, se kterou se muselo počítat. Vzpomínám si, že při výběru poroty, ta opravdu chtěla být v té porotě. Bylo prostě na ní vidět, že chce znát všechny správné odpovědi. Během té dlouhé doby jsem s ní vedl řadu rozhovorů, protože jsme byli odděleni. Jakmile jsme přišli do porotní místnosti, postavila se do čela stolu a opravdu se snažila všemu předsedat, i když nebyla předsedkyní poroty.
Pracovala na Manhattanu. Bydlela v bytovém komplexu vyšší střední třídy na East Side. Byla v důchodu. Nikdy nebyla vdaná. Byla věřící, extrémně pravicová římská katolička. Byla velmi věřící, velmi konzervativní, neměla žádné zkušenosti se vztahy s opačným pohlavím. Její společenské znalosti jako by zamrzly v roce 1943.
Tohle byl celý její postoj k věci: Chudák, chudák holka. Byl to její ideál. Byl její hvězda. Byl jejím vůdčím světlem, ke kterému vzhlížela a kterého si vážila, a plně očekávala, že si ji vezme, a on ji takto zradil. To byla celá její teorie případu a nikdy se jí nevzdala. To ona nás tam držela navždy. Nebýt jí, byli bychom zproštěni viny ve všech bodech obžaloby. Ona byla důvodem, proč jsme se tak dlouho radili. Neustoupila ani o píď, nechtěla ustoupit ani v jediném bodě.
Jedna mladší žena se jí snažila říct, že lidé mají sex i mimo manželství, a dokonce mají příležitostný sex, aniž by se chtěli vzít. Nevěřila jí to. Na takové věci to byla příliš milá dívka. Ona by ale tou holkou nikdy nebyla. Bylo vidět, jak je ta žena dobře oblečená, pracovala v Brooklynské námořní loděnici, byla dobře upravená a mluvila velmi potichu, a není to ten typ holky, která by měla sex, pokud by nebyla naprosto rozhodnutá, že si toho chlapa vezme, a on ji k tomu musel vést. Byla z toho hvězdně unesená.
Tak to byla ona.
Byl tam ještě jeden muž, který byl pastorem. Nevím, jestli to byl černoch, hispánec nebo černoch. Byl to můj spolubydlící během sekvestru. Ale my jsme spolu moc nemluvili, protože to byl velmi tichý muž. Bylo mu asi kolem třiceti let. Velmi milý muž. Měl farnost někde ve čtvrti. Už si nepamatuji kde.
Byl velmi rozvážný. Řekl bych, že velmi dost. Kladl otázky, ale vždycky to byly trefné otázky. Překvapilo mě, že když jsme nakonec hlasovali, vždycky hlasoval ve prospěch Tupaca. Když jsme se poprvé představili a poznali se, říkal jsem si: Tenhle chlap je věřící. Je z konzervativní protestantské sekty. Nejspíš bude hodně proti tomuhle druhu nemanželských záležitostí a nejspíš odsuzuje hip-hop a život gangsterů a tak. Možná tím vším byl, ale celou dobu se držel faktů.
Byla tam mladá slečna z newyorské univerzity. Byla to běloška. Bylo jí jednadvacet, byla plachá, ale velmi milá. Myslela si, že celá ta věc je směšná, že Tupac byl kvůli tomu souzen. „Ta holka věděla, co dělá, a Tupac jí nic neudělal, bez ohledu na to, co se stalo s ostatními kluky v místnosti,“ řekla. Dívka tehdy nikdy netvrdila, že se jí manažer vůbec dotkl. Říkala: „O co se to tady pokoušíme?“ Tupac se na ni podíval a řekl jí, že to není pravda. To byl její názor.
Byla tam černoška, které bylo kolem dvaceti let. Hlasitě se Tupaca zastávala. Se starší ženou, která seděla v čele stolu, se mnohokrát pohádala.
Charisse Jonesová: Je to svým způsobem těžko uvěřitelné. Všechno šlo jedním směrem a pak se to změnilo. Po změně si říkáte: Jak to, že to tak vůbec bylo? To bylo strašně daleko před Me Too. Bylo to tak daleko před zúčtováním s R. Kellym a dalšími lidmi a zúčtování s R. Kellym trvalo dlouho. Ale v té době to pro mnohé lidi nebylo ani světlo ve zpětném zrcátku, že byste se na to možná měli podívat a odsoudit to, z čeho byl ten chlap obviněn.
Richard Devitt: Musím poznamenat, že doba se s hnutím Me Too a vším ostatním natolik změnila, že by dnes byla tehdejší událost považována za nehoráznou. Ušli jsme dlouhou cestu od doby, kdy jsem byl dítě, pokud jde o ženy a obvinění ze znásilnění. Byla to devadesátá léta – dlouhá cesta od doby, kdy jsem byla dítě, ale nebyli jsme tam, kde jsme dnes. Otázka souhlasu byla v té době velmi důležitá pro lidi.
Osobně na mě Tupacův advokát neudělal velký dojem. Dělal hlavně to, co dělají obhájci v případě znásilnění. Ukázalo se, že v Nell’s, dole v ulici, kde jsem bydlel, na Čtrnácté ulici, došlo k události. Jacksonová měla s Tupacem orální sex a Tupacův advokát ji přiměl, aby velmi podrobně popsala, co se mezi nimi na tanečním parketu stalo. Nechal ji to projít krok za krokem. „Zašeptal ti do ucha: „Chtěla bys to udělat?“ a co jsi mu na to řekla?“.
„ŘEKLA JSEM, ŽE ANO.“
„A CO SE STALO POTOM?“
„POLOŽIL MI RUKU NA RAMENO A JÁ SI PŘED NÍM KLEKLA,“ NEBO NĚCO V TOM SMYSLU.
„A CO SE STALO PAK?“
„VYTÁHL SVŮJ PENIS.“ JEJÍ HLAS ZTICHL.
„A CO SE STALO PAK?“
„PŘILOŽILA JSEM NA NĚJ ÚSTA.“
„A CO PAK? LÍBILO SE TI TO?“
A ONA ŘEKLA: „ANO.“
Pokud jste někdy byli v soudní síni, možná víte, že soudní zapisovatelka nemá důvod mluvit. V tomto případě to však udělala. Myslím, že to bylo z její strany prohlášení. Když se jí zeptal: „Líbilo se ti to?“ a dívka odpověděla: „Ano,“ soudní zapisovatelka řekla: „Omlouvám se, Vaše Ctihodnosti, to jsem neslyšela. Mohl byste svědkyni požádat, aby to zopakovala, prosím?“. A donutila ji to zopakovat. To, že to soudní zapisovatelka udělala, na ni udělalo dojem. Zapůsobilo to později v porotní síni a zapůsobilo to tehdy i na mě.
Justin Tinsley: Je zřejmé, že naše rozhovory o znásilnění a sexuálním napadení jsou ze dne na den jiné než v letech 1993 a 1994. Když se vrátíte zpět a přečtete si články z té doby, spousta lidí, mužů i žen, se postavila na stranu Tupaca. Už tehdy se lidem, kteří byli opravdu bystří a měli o Tupacovi přehled, zdál mnohem víc než jen rapper. Pro spoustu lidí byl jako sympaťák z ghetta. Myšlenka, že si ho budou pamatovat jako násilníka, ho hluboce pronásledovala. V rozhovoru s Edem Gordonem [na BET] říká: „Nemůžu odejít, dokud se lidé skutečně nedozvědí, že jsem se tím neprovinil“.
Přesto se v tom hotelovém pokoji něco stalo. Něco se zjevně stalo. V rozhovoru pro Vibe [z roku 1995] řekl: „I když jsem nevinný, pokud jde o obvinění, které mi sdělili, nejsem nevinný, pokud jde o to, jak jsem se choval. Nevím, jestli byla s kámoši, nebo jestli je na mě naštvaná, že jsem ji neochránil, ale stydím se, protože jsem chtěl být přijat. Nechtěl jsem, aby mi někdo ublížil. Nic jsem neřekl.“ Takže tam je ta míra odpovědnosti. Bez ohledu na to, co si kdo myslí, že se té noci stalo nebo nestalo, Tupac to řekl sám: Neudělal dost pro to, aby tomu zabránil. V nejlepším případě se díval jinam. To nejsou moje slova. To nejsou vaše slova. To jsou přesně jeho slova.
Když přemýšlíme o tomto případu, musíme se podívat na všechny vstupní body, na všechny úrovně složitosti, protože nejde jen o to „Udělal to?“. Možná to neudělal. Ale podle jeho vlastních slov byl spoluviníkem toho, co se stalo. Tupac se bál o sebe a chránil se před Ayannou Jacksonovou.
V průběhu roku 1994 říká Tupac v podstatě každému, kdo chce poslouchat: „Jsem nevinný. Já to neudělal.“ Ať už je to v pořadu Arsenio Hall, ať už je to Ed Gordon, ať už je to před soudní síní den předtím, než je postřelen na čtyřiadvacítce. Osmnáctý listopad jede do studia Quad; v médiích nadává na všechny ty pouliční frajery, nadává na všechny ty kumpány. Říká: Všichni tihle chlápci byli v místnosti, když se ten incident stal; proč jsem jediný, kdo je souzen? Jeho rozčilení z toho je pochopitelné. Ale zase jste v tom podsvětí. Bude to mít následky.
- listopadu 1994, když Tupac nahrával verše pro mixtape Rona G, dostal na svůj pager zprávu od manažera Jimmyho Henchmana, který byl o několik let později odsouzen za vedení rozsáhlé drogové operace a spiknutí za účelem spáchání vraždy. Tupac souhlasil, že v Quad Studios na Manhattanu napíše sloku pro Henchmanova klienta Little Shawna. Když Tupac dorazil do haly, byl pod pohrůžkou střelné zbraně přepaden. Bránil se a byl pětkrát postřelen. Sean „Puffy“ Combs a Notorious B.I.G. byli oba nahoře ve studiu a pracovali na albu pro Biggieho skupinu Junior M.A.F.I.A.; Tupac se domníval, že Puffy a Biggie jsou mezi viníky. Jen několik hodin po operaci se Tupac v obavách z dalších útoků odhlásil z nemocničního centra Bellevue. O dva dny později se dozvěděl verdikt poroty.
Richard Devitt: Dokonce i ta starší žena, která chtěla Tupaca ukřižovat, ať už udělal, co chtěl, nebo neudělal, dokonce okamžitě zrušila obvinění z držení zbraně. Když jsme poprvé přišli do porotní síně, obvinění z držení zbraně byla během několika minut zamítnuta. Zbraň, kterou předložili jako důkaz, měla jinou barvu. To a různé další podrobnosti o zbrani, na které si už nevzpomínám, způsobily, že jsme obvinění z držení zbraně okamžitě zamítli. Všichni, i ti nejkonzervativnější, jsme měli pocit, že ty zbraně tam podstrčili policajti. Všichni tomu věřili.
Policistům, kteří vypovídali, jsem upřímně řečeno nevěřil ani slovo z toho, co říkali. Myslím, že ani nikdo z poroty jim nevěřil. Prostě nepůsobili věrohodně a bylo z nich cítit, že si chtějí něco vyříkat. Vzpomínám si, že přiznali, že Tupaca v podstatě pronásledovali. V okolí hotelu se jich pohybovala celá řada. Chtěli Tupaca dostat a bylo to zřejmé. Byl ve městě kvůli natáčení videoklipu a oni ho pronásledovali po celém městě. Protože nakonec, když byl uprostřed celé akce postřelen, byli u něj třicet vteřin poté, co byl postřelen. Bylo to prostě fenomenální. V té době panoval pocit, že ho zastřelil jeden z policistů. V porotní síni se o tom nemluvilo, ale vzpomínám si, že lidé potom spekulovali. Vůbec jsme neměli pocit, že by se k němu policisté zachovali fér.
Justin Tinsley: Samozřejmě, že to bude Tupac, kdo to všechno odnese. Je to Tupac Shakur. Právě střílel na dva policisty mimo službu. Federální vláda ví, kdo je, a nenávidí ho. V určitou chvíli budou čekat, že uklouzneš.
Richard Devitt: Byli jsme zavřeni v hotelu, na opravdu ošuntělém místě. Město New York nemělo moc peněz. Bylo to místo zamořené bordelem, něco jako Holiday Inn, u Kennedyho letiště. Celou dobu nás tam vozili policejní dodávkou s ozbrojenou ochrankou tam a zpátky. Vlastně jsme tam jedli tak, že strážci stáli kolem stolu. Všichni jsme museli být u jednoho velkého stolu. Postarali se o to, že když jsme vešli dovnitř, stály před novinovým stánkem stráže. Do žádných novin jsme se nepodívali. Z našich pokojů vynesli televize. Takže jsme byli bez komunikace. Vůbec jsme nevěděli, co se stalo. Druhý den poté, co se to stalo a oni přišli do soudní síně – vždycky, když jsme přicházeli do soudní síně, porota přicházela jako poslední -, jsme přišli a hned jsme si všimli, že tam Tupac není.
Soudce se na nás otočil a řekl: „Dámy a pánové z poroty“ – parafrázuji – „chtěl bych vás poučit, že obžalovaný se za chvíli dostaví a že si nemáte dělat žádné závěry o jeho vzhledu. O jeho vzhledu se nebudete bavit ani poté, až se budete radit. Jeho dnešní vzhled nemá nic společného s událostmi, k nimž došlo během toho, z čeho je obžalovaný obviněn.“ Pak přivezli Tupaca na invalidním vozíku. Říkal jsem si: Páni, co se tady stalo? Podívali jsme se na sebe. Vzpomínám si, že jsem byl neuvěřitelně zvědavý, co se děje. Ale na naše jednání to nemělo žádný vliv. Nikdo o tom v porotě nespekuloval. Nikdo na to neupozorňoval. My – s výjimkou té katoličky a její kamarádky, která se k ní občas přidávala – jsme opakovaně hlasovali pro zproštění všech obvinění, protože jsme měli pocit, že Tupac v době zneužívání v místnosti ani nebyl.
Takže jsme si mysleli, že Tupac rozhodně není vinen vůbec ničím. Byli jsme velmi blízko k tomu, abychom řekli, že porota se chce domluvit. Hodinu za hodinou, ani nevíte, jak to bylo únavné. V jednu chvíli jsme vlastně poslali vzkaz, ve kterém stálo: „Máme potíže dospět k rozhodnutí, Vaše Ctihodnosti“. Chtěli jsme vědět, jak by fungovala závěrečná porota. On nám poslal vzkaz, že máme pokračovat. Poté jsme s tou ženou strávili celý další den.
Řekl jsem: „To je směšné. Tohle nikam nevede. Tady nemůžeme rozhodnout. Řekněme prostě, že porota zůstane nerozhodnutá“.
Mnoho lidí zvedlo ruce a řeklo: „Dobře.“
Starší paní řekla: „Počkejte, počkejte, počkejte, počkejte, znamená to, že ho pustí?! Tohle vy lidi chcete? Má na břiše napsáno ‚Thug Life‘. Tohle chcete? Někoho takového, kdo se potuluje po ulicích?“
Pronesla téměř hysterický projev o tom, že se najdou další ženy, které se stanou obětí, a o tom, jaký vzkaz vysíláme mladým lidem. Prakticky tvrdila, že ať už je ten chlap vinen, nebo nevinen, detaily tohoto případu jsou prakticky irelevantní. Protože klíčové je poselství, které budete vysílat. Řekla: „Nedovolím vám, abyste říkali, že jde o porotu, která je nerozhodná.“ To je pravda.
Řekli jsme: „Poslouchejte, prostě nebudeme pokračovat dál, ano?“ A pak jsme si řekli: „Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne.
Řekla: „Je tu ten čtvrtý stupeň. Musíte připustit, že se té dívce něco stalo, ne?“ „Ano,“ řekla jsem.
Naše znalosti o sexuálním napadení čtvrtého stupně byly takové, že když na někoho sáhnete v baru nebo tak něco, je to sexuální napadení čtvrtého stupně. Lidé chodili kolem stolu a říkali věci jako: „No, a kolik času dostane za takové odsouzení?“ To je pravda. Myslím, že jsme dokonce poslali soudci vzkaz, ve kterém jsme se na to ptali. Vrátila se nám odpověď, že s námi nemůže mluvit o trestu ani o možnostech jeho uložení. To je irelevantní. Máte posuzovat pouze a jenom fakta případu.
DOCELA MALÉ OBVINĚNÍ. OPRAVDU ZA TO DOSTAL ČTYŘI ROKY?
Přestože porotci zvažovali ještě mírnější obvinění, byl Tupac nakonec odsouzen za sexuální zneužití prvního stupně k trestu odnětí svobody na jeden a půl až čtyři a půl roku. Soudce Daniel P. Fitzgerald při vynášení rozsudku řekl: „Jednalo se o akt brutálního násilí vůči bezbranné ženě“. Tupac na adresu soudce řekl: „Nemyslím to nijak neuctivě, pane soudce – nikdy jste mi nevěnoval pozornost. Nikdy jste se mi nepodíval do očí. Nikdy jste nepoužil Šalamounovu moudrost. Vždycky jsem měl pocit, že proti mně něco máte.“
Richard Devitt: Když soudce končil, obrátil se k porotě a řekl: „Žádný zákon vám nebrání mluvit s tiskem, ale chtěl bych vám říct, že to není moc příjemná zkušenost. Možná zjistíte, že takové zviditelnění bude mít osobní následky. Takže pokud si to přejete, doporučil bych vám, abyste opustili soudní síň jedním z bočních dveří, abyste se nesetkali s novináři, kteří čekají venku. Byli jste všichni na pokojích, takže si možná neuvědomujete, že tam budou televizní kamery a novináři z tisku a spousta novinářů.“
Většina poroty odešla jedním bočním vchodem a vyhnula se tisku. Já a ta dívka z newyorské univerzity jsme si, nevím proč, vybraly druhou stranu. Když jsme vyšly ze dveří, bum, byly jsme tam jen já a ona před celou tou skrumáží novinářů a kamer a světel. Byla vyděšená a objala mě kolem pasu. Jeden z reportérů řekl: „Tohle je milostný příběh s vyloučenou porotou, jako jsme měli v procesu s Berniem Goetzem?“ „Ano,“ odpověděl jsem.
ŘEKL JSEM: „NE, NE, NE, NE, NE, NE. JSME JEN PŘÁTELÉ.“
Takže jsem většinu času mluvil já a ona mě jen držela kolem pasu a třásla se, byla tak vyděšená, ale taky jí byla zima.
Reportér MTV byl přímo uprostřed té skrumáže vepředu. Poklekl na jedno koleno a natáhl ke mně mikrofon. Své komentáře jsem tak trochu směřoval na něj, protože to byl on, kdo mi stál přímo před obličejem. První věc, na kterou se mě zeptal, byla: „V porotě byly dvě starší ženy. Máte pocit, že dva starší lidé byli opravdu kompetentní k tomu, aby rozuměli hudbě a kultuře, která stojí za hip hopem?“ „Ano,“ odpověděl jsem.
Já, možná sám trpící stockholmským syndromem, jsem byl k těmto dvěma starým dámám příliš velkorysý. Nechtěl jsem házet flintu do žita a dostat se do problémů tím, že jedna z nich je úplně senilní a většinu času nemá ponětí, co se děje, a druhá je pravicová revolucionářka, která chce zavřít každého černocha, který se jí dostane do rukou. Byl jsem příliš velkorysý. Řekl jsem: „Víte, byly tu dvě starší ženy, ale nezapomeňte, že tohle je Manhattan. Nejsou úplně bezprizorní. Vědí toho o světě trochu víc.“ A tak jsem se na ně podíval. To bylo špatně. Nevím, proč jsem to řekl. Možná proto, že jsem se je snažil chránit nebo chránit porotu.
Když se ohlédnu zpět, řekl bych něco jiného? Pravděpodobně ne, kvůli důsledkům. Možná by to skončilo chybným procesem, kdybych řekl: „Poslyšte, jedna z nich byla senilní, druhá chtěl Tupaca ukřižovat, ať se děje, co se děje.“ To je pravda. Prostě jsem si nemyslel, že je vhodné to říkat, i když to byla pravda.
Řekl jsem to, a aniž bych to věděl, byl jsem ten večer ve všech místních zprávách a na MTV News s Kurtem Loderem. Můj bratr žije v Pensylvánii. Druhý den ráno se holil a říkal, že měl puštěnou MTV a najednou řekl: „Slyšel jsem tvůj hlas z vedlejší místnosti.“ A tak jsem mu řekl, že to je pravda.
Charisse Jonesová: Myslím, že to bylo velmi rasistické paradigma. Myslím, že protože ho policisté nenáviděli, protože to byla začínající rapová ikona, která se stala filmovou hvězdou, panovala kolem něj ochranářská atmosféra, což samozřejmě zneužité ženě velmi uškodilo. Myslím, že od té doby došlo k opravdovému probuzení v souvislosti s R. Kellym a tím vším, ale mám pocit, že v té době měly černošské ženy pocit, že musí být k tomuto mladému bratrovi loajální. Přestože tím popíraly lidskost a emoce, které musela tato mladá žena prožívat, když zažila to strašné napadení. Mám pocit, že lidé byli tak trochu v Tupacově týmu, zejména proto, že to byl mladý černoch, kterého někteří běloši očerňovali.
Richard Devitt: Jakmile jsem se vrátil do práce, ještě jsem si ani nesundal kabát, když do mé kanceláře vešly tři černošky a zavřely za sebou dveře. Byly na tu dívku rozzuřené. Moje vlastní sekretářka Michelle pocházela z Queensu. Řekla: „Co to s tou holkou sakra je? Vejde do místnosti, je tam pět mužů a na stole leží pistole. Proč se sakra prostě neotočila a neodešla odtamtud pryč?“ „Ne,“ odpověděl jsem. Vehementně podporovali Tupaca a byli na mě naštvané, že jsem ho odsoudil. Řekl jsem: „Poslouchejte, chtěl jsem jej zprostit všech obvinění. To chtěla většina lidí v místnosti. Bylo tam pár lidí, kteří nás tam drželi věčně. Takže to takhle dopadlo.“ A tak jsem se vrátil k tomu, co se stalo. Přesto se reportér MTV zeptal, jestli je rozsudek kompromisem, a měl pravdu. Byl to kompromis.
Tupac a Fuller byli odsouzeni za sexuální zneužívání prvního stupně, ale byli zproštěni obvinění ze zbraní a sodomie. Haiťan Jack byl později po nesouvisejícím odsouzení deportován na Haiti. Tupacovo odsouzení změnilo nejen jeho dráhu, ale i dráhu stále se rodícího žánru. Bylo to první domino v řadě, které vedlo k moratoriu na rap ze západního pobřeží i ke komerčnímu rozmachu tohoto žánru. Konkrétně pro Tupaca to znamenalo, že se stále paranoidnější rapper dostal do spárů muže, který podporoval jeho nejhorší pudy, Suge Knighta, a začal tak možná nevyhnutelný konec. Souhra okolností – jeho odsouzení, střelba v Quad, vydání alba, které z něj udělalo hvězdu, když si odpykával trest ve věznici s maximální ostrahou – vedla k tomu, že podepsal smlouvu s nestálým vydavatelstvím Death Row Records, čímž odstartoval bouřlivý dvouletý úsek, který následně korunoval dva krále pobřeží v podobě Tupaca a Biggieho, postavil jejich tábory proti sobě v násilném sporu a nakonec oba muže zabil a umučil. Hiphopová kultura, která po tomto krveprolití zůstala, se z toho vzpamatovávala dlouhá léta.
Překlad: djbeton
djbeton