Interview ve vězení – čím si musel Pac projít?

Jak se cítíš pár týdnů po tom všem čím si musel projít?

Dobrá, první dva dny ve vězení sem si prošel tím co v životě je jako když kouříš trávu tak dlouho jak já ji už kouřím a pak přestaneš. Fakt, bylo to jako bych neznal sám sebe. Seděl sem v místnosti jako by tam byli dva lidé, špatný a dobrý. To byla nejtěžší část. Po tomhle byla tráva mimo mě. Pak sem každy den začínal jako bych dělal tisíc kliků. Přečetl jsem celou knihu za jediný den a psal jsem a tohle dalo mé mysli mír. Potom jsem začal hodnotit svoji situaci a co mě sem dostalo. Dokonce ačkoli jsem nevinný v obvinění, které mi dali, nejsem nevinen v tom jak jsem se choval.

Mužeš mi říct přesně co tím myslíš?

Jsem zrovna tak vinen z toho, že jsem nic nedělal, tak z toho, že jsem něco dělal. Ne v tomto případu, ale v mém životě. Měl jsem práci, že jsem mohl něco dělat, ale nikdy jsem se neukázal. Byl jsem tak vyděšený z této zodpovědnosti, že jsem od toho utíkal pryč. Ale nyní vidím, že ať bych se ukázal nebo ne, špatné síly se ve mně objevují. Přicházejí na 100 procent, takže když nebudu stoprocentní čistým srdcem, prohraju. A to je to proč prohrávám. Když jsem se sem dostal, tak všichni vězni říkali, „zasranej gangsterskej raper“. Nejsem gangsterskej raper. Rapuju o věcech, které se mi staly. Byl jsem pětkrát střelený, víš co říkám? Lidi se mě snažili zabít. Bylo to opravdové právě jako teď. Neviděl jsem se nějak zvláštně. Jen jsem viděl sám sebe mít víc zodpovědnosti než ten muž předtím. Lidé se na mě dívají jako na někoho kdo dělá věci pro ně, na někoho kdo má odpovědi. Neměl jsem ty lidi, protože můj mozek byl napůl mrtvý z nadměrného kouření trávy. Byl jsem v mém hotelovém pokoji, hodně kouřil, pil, chodil do klubů, prostě byl strnulý. To bylo pro mě být ve vězení. Nebyl jsem tak štastný jako na ulici. Nikdo nemohl říct, že mě viděli štastného.

Když jsem s tebou mluvil o rok zpátky říkal si, že když skončíš ve vězení tvoje duše by umřela. Nyní to zní jako by si říkal opak.

To mluvila oddanost. Oddanost věděla, že když půjdu do vězení, tak by nemohla žít. Tupacova oddanost je mrtvá. Tvůrce omluv v Tupacovy je mrtvý. Pomstychtivý Tupac je mrtvý. Tupac který by stál a nechal by, aby se děly nečestné věci je mrtvý. Bůh mě nechal žít, abych dělal něco extrémě mimořádně a to je to co musím dělat. Dokonce idkyž mi dali nejvyšší trest je to stále moje práce.

Můžeš nás vzít zpět k té noci v nahrávacím studiu Quad na Times Square?

Ta noc co se střílelo? Jistě. Ron G. je DJ vystupující tady v New Yourku. Říkal něco jako: „Pac, chci abys přišel ke mně domů a složil ten rap na pásku“. Říkal jsem „tak dobře, já příjdu“. Takže sem šel do toho domu, já, Stretch a pár mých kámošů. Po tom co sem složil tu píseň sem dostal nabídku od nějakýho chlapa Bookera, říkal mi, že chce abych rapoval ve studiu Little Shawna. Tak jsem si chtěl říct o výlohy, protože jsem viděl, že mě chtějí jenom využít, řekl jsem: „Dobře, dáš mi sedm táců a já udělám ten song“. On řekl: „Mám ty prachy, přijď“. Zastavil jsem se abych si dal doutník a on mě znova kontaktoval. „Kde seš? Proč nepřicházíš?“ Říkám mu: „Už jdu chlape, vydrž“.

Znal jsi toho chlapíka?

Potkal jsem ho skrz jednoho drsňáka, kterého jsem znal. Snažil se být legitimní tak jsem si myslel, že mu udělám laskavost. Ale když jsem mu volal zpátky pro pokyny, tak říkal „nemám ty prachy“. Řekl jsem: „Když nemáš prachy, tak nepříjdu“. Zavěsil a pak mi volal zpátky: „Zavolám Andre Harrellovi a zařídím ti ty peníze, ale nemůžu ti je dát ze svý kapsy“. Řekl jsem tedy: „Dobře, už jdu.“ Jak jsme šli do budovy někdo křičel nahoře ze studia. Byl to Little Caesar, Biggieho pobočník. To je můj kámoš. Jakmile jsem ho spatřil všechny moje obavy okolo téhle situace byly v pohodě.

Takže ty říkáš, že si šel dovnitř…

Cítil sem se nervozní protože tenhle chlápek znal někoho s kým jsem měl hlavní úvazek. Nechtěl jsem to říct policii, ale mohl jsem to říct světu. Nigel mě představil Bookerovi. Všichni věděli, že jsem byl skoupý na peníze. Všechny moje show byly zrušeny. Všechny moje peníze z nahrávek šli právníkům, všechny peníze z filmů šli moji rodině. Takže jsem dělal tyhle věci, rapoval pro chlápky, kteří mě platily.

Co je to za chlápka tenhle Nigel?

Setkával jsem se s ním celou dobu co jsem v New Yorku natáčel Above the Rim. Přišel ke mně a říká: „Budu na tebe dohlížet. Nepotřebuješ se dostat do ještě větších problémů.“

Nevystupoval Nigel také pod jménem Trevor?

Jasně. Doopravdy je to Trevor, ale vzal na sebe obě přezdívky, rozumíš? Takže to byl ten s kým jsem se setkával – sblížil jsem se s nimi. Oblékával jsem pytlovinu a tenisky. Vzali mě nakupovat; to jsem si koupil moje Rolexky a všechny moje šperky. Udělali mě dospělým. Představili mě všem gangsterům v Brooklynu. Setkal jsem se s Nigelovou rodinou, šel jsem na narozeninovou party jeho dětí – věřil jsem mu, víš co říkám? Dokonce jsem se snažil dostat Nigela do filmu, ale on nechtěl být ve filmu. Trápilo mě to. Neznal jsem snad žádnýho negra, který by nechtěl být ve filmech.

Mužeme se vrátit k tomu střílení? Kdo byl tu noc s tebou?

Byl jsem s mým kámošem Stretchem, jeho chlápkem Fredem a s přítelem moji sestry Zaydem. Ne s mým bodyguardem; neměl jsem bodyguarda. Šli jsme do studia a tam byl frajer ve vojenským s kloboukem naraženým do tváře. Když jsme vešli do dveří ani nezvednul hlavu. Nikdy jsem neviděl černocha, který by mě nebral na vědomí tak či onak, buď s žárlivostí nebo respektem. Ale tenhle chlapík jenom kouknul kdo jsem a otočil svoji tvář dolů. Nemyslel jsem si, že se mi v hale může něco stát. Když jsme čekali až nás pustí dovnitř viděl jsem ještě jednoho frajera sedět na stole a číst si noviny. Taky nezvedal hlavu.

Tohle byli oba černoši?

Černoši tak kolem třícítky. První co jsem si myslel, že tihle frajeři musí být z ochranky pro Biggieho, protože bych mohl říct, že jsou z Brooklynu podle jejich vojenskýho stejnokroje. Ale potom jsem si řekl, počkat chvíli. Biggieho kámoši mě milovali, proč se tihle nezvedali hlavy? Stisknul jsem tlačítko výtahu, otočil se a to bylo právě když ti frajeři přišli se zbraněma, dvěma stejnejma devítkama. „Nikdo ani hnout. Všichni na zem. Vy víte co se děje. Hejbněte zadkama.“ Říkal jsem si co jsem mohl udělat? Myslím, že Stretch se šel prát; převyšoval ty negry. Co vím tak základní věcí kriminálníků, když tě jdou negři okrást, je že prvního vždycky sejmou velkýho negra. Ale oni se Stretche nedotkli; šli přímo ke mně. Všichni popadali na zem jako brambory, ale já jsem zůstal jako zmražený stát. Nebylo to jako že bych byl statečný nebo tak nějak; nemohl jsem prostě jít na zem. Začali se po mně sápat. Řekli: „Sundej tvoje šperky,“ a já bych je radši nesundával. Holohlavej frajer, ten co stál opodál, byl na mě. Stretch byl na podlaze a frajer s novinami u něj držel zbraň. Říkal tomu holohlavému: „Zastřel toho zmrda! Zastřel ho!“ Začal jsem se bát, protože frajer měl pistol na mým břiše. Vše co jsem si mohl o tom myslet bylo pochcaná kurva, zasraná kurva. Protáhl jsem ruku kolem něj abych mu vzal zbraň. Střelil a zbraň spustila a to jsem byl zasažen poprvé. Cítil jsem ji v noze; nevěděl jsem, že jsem dostal do koulí. Spadnul jsem na zem. Vše co mi mysl říkala bylo, Pac předstírej, že jsi mrtvý. Nezáleželo na tom. Začali mě kopat a mlátit. Nikdy jsem neřekl: „Nestřílejte!“, byl jsem ticho jako hrob. Dávali mi na prdel zatímco jsem ležel na zemi. Oči jsem měl zavřené, ale třásl jsem se, protože tahle situace mě roztřásla. A potom jsem cítil něco na zátylku, něco opravdu tvrdého. Myslel jsem, že mi koupou do hlavy nebo mě škrábla kulka a oni mi mlátili hlavou o beton. Viděl jsem bílo, jenom bílo. Nic jsem neslyšel, nic jsem necítil a říkal jsem, jsem v bezvědomí. Ale byl jsem při vědomí. A pak sem to cítil znovu a najednou jsem mohl slyšet věci a mohl jsem vidět věci a oni mě přiváděli zpátky k vědomí. Potom to začali dělat znovu a já jsem nemohl nic slyšet. A nemohl jsem nic vidět; vše bylo bílé. A pak mě zasáhli znova a já jsem mohl slyšet a vidět a věděl jsem, že jsem byl znovu při vědomí.

Slyšel si je říkat jejich jména?

Ne. Ne. Ale oni znali mě a ještě něco, nestarali se o moji zbraň. Bylo to jako by byli mnou posedlí. Cítil jsem jak mě kopají a mlátí; nezmlátili nikoho jiného. Bylo to jako, „Ooh, svině, ooh, aah“ – kopali tvrdě. Takže jsem šel do bezvědomí a necítil jsem žádnou krev na hlavě nebo něco. Jediný co jsem cítil byla strašná bolest břicha. Přítel moji sestry mě otočil a říkal: „Yo, seš v pořádku?“. „Jsem postřelený, jsem postřelený“, říkal jsem. A Fred říkal, že ho zasáhli, ale to byla kulka, která šla skrz moji nohu. Takže postavil jsem se a šel ke dveřím a jakmile jsem k nim došel viděl jsem jak tam stojí policejní auto. Říkám: „Oh, policie je tu a já jsem ještě nebyl nahoře.“ Takže jsme naskákali do výtahu a jeli nahoru. Kulhal jsem a tak všechno, ale nic jsem necítil. Je to ztuhlý. Když jsme se dostali nahoru, kouknul jsem okolo a udivoval jsem se nad věcma okolo mě.

Proč?

Protože Andre Harrell byl tady, Puffy byl tady, Biggie… Bylo tady asi 40 negrů. Všichni měli šperky na sobě. Víc šperků než jsem měl já. Viděl jsem Bookera, měl na tváři výraz jako že je překvapený, že mě vidí. Proč? Zvonil jsem na zvonek a říkal jsem, že jdu nahoru. Little Shawn křičel. Proč Little Shawn křičí a já sem postřelený? Křičel nekontrolovatelně „Oh můj bože, Pac, musíš si sednout!“ Cítil jsem se příšerně, proč chtějí abych si sednul?

Protože tvým tělem prošlo pět kulek.

Nevěděl jsem, že jsem byl střelený do hlavy. Necítil jsem nic. Sundal jsem si kalhoty a mohl jsem vidět střelný prach a díru v mých spodkách od Karla Kaniho. Nechtěl jsem si je sundat abych viděl jestli je moje péro tam kde má být. Viděl jsem jenom díru a říkám: „Ubal mi jointa.“ Zavolal jsem svoji holce a řekl jsem ji: „Právě mě postřelili. Zavolej moji matce a řekni ji to.“ Nikdo si mě nevšímal. Zpozoroval jsem, že se na mě nikdo nechce dívat. Andre Harrell se na mě nechtěl dívat. Chodil jsem s ním v posledních dnech na večeře. Pozval mě do New Yorkského podsvětí, řekl mně že má pro mě práci. Puffy se taky držel zpátky. Znal jsem Puffyho. Věděl kolik věcí jsem udělal pro Biggieho předtím než sem přišel.

Lidi na tobě viděli krev?

Začali mi říkat: „Tvoje hlava! Tvoje hlava krvácí.“ Ale myslel jsem si, že je to pouze škrábnutí. Potom přijela ambulance a policie. První policajt, kterýho jsem viděl byl policajt, kterej se ke mně postavil a díval se na mě jak na znásilněnýho. Měl v obličeji poloviční úsměv a mohl vidět, že se všichni dívají na moje koule. Říkal: „Co je Tupac? Jak ti to visí?“

Když jsem se dostal do nemocnice Bellevue, doktoři byli zděšený, „Oh můj bože!“, divil jsem se, „Co? Co?“ A slyšel jsem je jak říkají jiným doktorům: „Koukněte se na to. To je střelný prach, právě tady.“ Mluvil o mé hlavě: „Tady kulka vstoupila. A tady vyletěla ven“ A když tohle řekl, ucítil jsem právě ty díry. Řekl jsem: „Oh můj bože. Já to cítím.“ Byl to bod kvůli kterému jsem ztrácel vědomí. A to jsem řekl: „Oh do prdele. Střelili mě do hlavy.“ Oni říkali: „Ani nevíte jaké máte štěstí. Dostal jste to pětkrát.“ Bylo to příšerný. Nechtěl jsem tomu věřit. Mohl jsem si vzpomenout pouze na první ránu, pak bylo prázdno.

Byla chvíle kdy sis už myslel, že zemřeš?

Ne. Přísahám bohu. Nezní to strašidelně nebo něco – cítil jsem, že bůh se o mě stará od chvíle kdy ty negři vytáhli zbraň. Jediná věc která mě bolela bylo to, že Stretch a všichni ostatní padli na zem. Kulky nebolely. Nic mě nebolelo dokud jsem se nezotavoval. Nemohl jsem chodit, nemohl jsem vstávat a moje ruce byly zkurvený. Koukal jsem na zprávy a všechno o mě byli lži.

Řekni mi o nějekém zpravodajství, které Tě trápilo.

Věc číslo jedna která mě trápila byl ten frajer co napsal tu sračku, kde řekl, že tu věc jsem jen předstíral. Že jsem to zřídil, to byl fakt. Když jsem to četl, začal jsem brečet jako dítě, jako děvka. Nemohl jsem tomu uvěřit. Roztrhalo mě to na kusy. A pak se snažili říct, že jsem měl zbraň a že jsem byl zkouřenej. Ale já byl oběť, napsali to jako kdybych to udělal já.

A co všechny ty vtipy, které říkali, že si ztratil jedno varle?

To mě opravdu netrápilo, protože jsem si říkal, že se budu smát naposled. Protože mám lepší milování než všichni tyhle negři. Doktor mi říkal: „Můžete mít děti.“ První noc co jsem měl operaci mi řekli: „Vše je v pořádku. Šlo to do kůže a ven z kůže.“ To samý co s moji hlavou. Do kůže a ven z kůže.

Měl si od té doby hodně bolestí?

Jo, bolela mě hlava. Budil jsem se řevem. Měl jsem noční můry, myslel jsem, že na mě pořád střílejí. Vše co jsem viděl bylo jako ti negři vytahují zbraně a slyšel jsem ty frajery jak říkají: „Zastřel tu svini!“ Potom jsem se budil zpocený jako v pekle a bolela mě hlava. Psychiatr v Bellevue říkal, že je to posttraumatický stres.

Proč si opustil nemocnici Bellevue?

Opustil jsem Bellevue následující noc. Pomáhali mi, ale připadal jsem si jako pokusný králík. Chodili ke mně, koukali mi na ptáka a na prdel a to nebyla pro mě zrovna příjemná pozice. Věděl jsem, že můj život byl v nebezpečí. Plody Islámu byly zde, ale oni neměli zbraně. Věděl jsem s jakýma negrama mám tu čest.

Takže jsem opustil Bellevue a šel do Metropolitní. Dali mi telefon a řekli: „Zde jsi v bezpečí. Nikdo neví, že jsi tady.“ Ale telefon mohl zazvonit a někdo mohl říct: „Ty ještě nejsi mrtvý?“ Říkal jsem si, doprčic! Tihle hajzlové nemají slitování. Takže jsem se rozmyslel a moje rodina mě vzala na bezpečné místo, někdo kdo se o mě opravdu v New Yorku staral.

Proč si šel druhý den po tom co tě postřelili k soudu?

Přišli k moji posteli a říkali: „Pac nemusíš jít k soudu.“ Řekl jsem si ne. Cítil jsem, že kdyby mě porota neviděla, mohli by si myslet, že hraju nějakou šou nebo něco. Protože měli dost práce a nevěděli, že mě postřelili. Takže jsem věděl, že se musím ukázat ať se děje co se děje. Přísahám bohu, že nejvzdálenější věc v mé mysli byla sympatie. Vše co jsem si o tom mohl myslet bylo vstát a bojovat za svůj život jako jsem bojoval o svůj život v té nemocnici.

Seděl jsem tam v kolečkovém křesle a soudce se mi ani nepodíval do očí. Za celý proces se mi nepodíval do očí. Přišla porota a od té chvíle začali všichni hrát, bylo to jako by to dělali každý den. Cítil jsem, že je zázrak, že žiju. A pak jsem začal cítit, že jdou dělat to co jdou dělat. Byl jsem jako strnulý; říkal jsem si, že se odtud musím dostat.

Když jsem opuštěl soud kamery sledovali a najížděli na moji nohu a na prdel. Říkal jsem si: „Vy svině, jste jako supi.“ Připadal jsem si jako bych byl ten nejhorší v jejich srdcích. To bylo proč jsem tak vypadal v tom křesle, když mě odváželi pryč. Zkoušel jsem si slíbit, že pro všechny moje lidi budu držet hlavu vzhůru. Ale když jsem viděl to všechno, sráželo mi to hlavu dolů; bralo mi to duši.

Můžeš nám tedy shrnout celý ten případ znásilnění?

OK. Nigel a Trevor mě vzali k Nellovi. Když jsme tam dorazili okamžitě mě to zaujalo, protože to bylo uplně něco jiného než ty kluby ve kterých jsem doposud byl. Nebylo tam přeplněno, bylo tam spoustu místa, byly tam nádherné ženy. Potkal jsem Ronnieho Lotta z New York Jets a Derricka Colemana z Nets. Přišli ke mně a říkali: „Pac, jsme na tebe moc pyšní.“ Tuhle noc jsem se cítil ohromně, protože oni byli pro lidi hrdinové a říkali, že jejich hrdina jsem zase já. Cítil jsem se jako bych zářil.

Někdo mě představil té dívce. A jediná věc o které se musím zmínit je, že měla velka prsa. Ale nebyla moc přitažlivá; vypadala zavalitě. Money ke mě přišel a říkal: „Tahle holka chce víc než se s tebou jenom seznámit.“ Já jsem už ale věděl o co jde, chtěla šukat. Opustil jsem je a šel na taneční parket. Hráli nějakou jamajskou hudbu a já jsem jen tak tančil.

Pak přišla ta dívka a začala tančit, ale bylo to hrozný, ona nešla nejdřív ke mě, k obličeji, ale k mýmu zadku. Tak jsem tam tančil na to reggae; víte jak je to smyslné. Sahala mi na ptáka, sahala mi na koule, otevřela mi zip a šahala na mě. A to už bylo na klub Nell trochu moc a já viděl lidi jak už odcházejí a ona pokračovala touhle cestou. Věděl jsem, která bije.

Šli jsme stranou do rohu. Osahávala mě. Zatímco jsem tančil sundával jsem si tričko, ukazoval jsme moje tetování a tak všechno. Začala mě líbat na břicho, na hrudník, lízala mě a tak. Šla dolů a já jsem si říkal oh doprdele. Vytáhla mi ptáka a začala mi ho kouřit na tanečním parketu. Tohle mě rozpálilo. Říkal jsem si, že tohle začíná zavánět sexuálním harašením. Říkal jsem si, že tohle bude dobrá noc. Víte co říkám?

Jakmile s tím skončila a mně stál, byl fakt tvrdej, šli jsme z parketu. Řekl jsem Nigelovi: „Já se odtud vypařím. Vezmu ji asi do hotelu. Uvidíme se později.“ Ale Nigel na to: „Ne, ne, ne, vezmu tě zpátky.“ Řídili jsme do hotelu. Šli jsme nahoru aby jsme si užili, opravdu rychle. Jakmile jsem tam přišel tak to bylo. Byl jsem unavený a opilý, věděl jsem, že musím ráno brzo vstávat, tak říkám: „Co budeš dělat? Můžeš tu zůstat přes noc nebo můžeš odejít.“ Nechala mi svoje číslo a všechno bylo v pohodě. Nigel strávil celou noc v mým pokoji. Když se objevil tak mi ho kouřila a dělali jsme to na podlaze, on a Trevor byli celý fialový! Trevor byl velkej podivín; byl uplně pomatenej. Vše na co se mě ptal bylo: „Šukal si ji do zadku?“ Poslouchal každej detail. Myslel jsem si, že je to jenom podělanej teplouš a všechno bylo v pohodě.

Co se stalo tu noc údajného znásilnění?

Měli jsme vystoupení v New Jersey v Club 88. Jeden frajer řekl: „O půlnoci tě tady vyzvednu s limuzínou.“ Šli jsme nakupovat, šli jsme se oblíknout, všechno bylo v pohodě. Nigel říkal: „Proč jí nezavoláš?“ Seděli jsem teda jen tak v hotelu a popíjeli. Čekali jsme na vystoupení a Nigel říká: „Já jsem jí volal. Teda ona volala mě a je na cestě sem.“ Ale já jsem nemyslel na ní. Dívali jsme se na televizi, když zazvonil telefon a ona byla dole. Nigel dal Man-manovi, mýmu manažerovi, nějaký peníze na zaplacení taxiku a já říkám: „Ať si ta děvka zaplatí taxik ze svýho.“ Přišla nahoru a vypadala dobře, provokativně oblečená a tak, jako by byla připravená na schůzku.

Tak jsme tam všichni tak seděli a kecali a znepokojovala mě protože místo aby seděla s Nigelem a s nima, seděla na opěradle mé židle. A Nigel a Trevor na ni koukali jako na kuře, jako by byla jídlo. Byla to opravdu nepříjemná situace. Takže jsem si myslel, okej, vzal jsem ji vedle do pokoje aby mě namasírovala. Myslel jsem na tu noc u Nella. Takže jsme šli do pokoje, lehnul jsem si na břicho a ona mi masírovala záda. Otočil jsem se. Začala mě masírovat zepředu. To trvalo asi okolo půl hodiny. Mezitím jsme mohli přestat a líbat se. Myslel jsme, že mi ho chce zase vykouřit. Ale než to mohla začít dělat nějací negři vešli dovnitř a já zamrzl víc než zamrzla ona. Kdyby něco řekla, mohl jsem říct, „vydrž, dokonči mě“. Ale nemohl jsem říct nic, protože ona taky nic neříkala. Kdybych řekl „vydrž“, vypadalo by to, že jsme jí udělal moji holkou.

Takže oni vešli dovnitř a začali jí šahat na prdel. „Oooh, ta má hezkou prdelku“, říkali. Nigel na ni nesahal, ale mohl jsem slyšet jak tomu velel, „sundej jí kalhotky, sundej jí punčochy.“ Jen jsem vstal a šel pryč z pokoje.

Když jsem šel do jiného apartmá, Man-man mi řekl, že Talibah, moje publicistka, je tu na chvíli a čeká v ložnici tohohle apartmá. Šel jsem za ní a mluvili jsme o tom co dělala během dne, potom jsem šel a lehnul si na gauč a spal. Když jsem se vzbudil tak Nigel stál nademnou, „Pac, Pac“ a v obou místnostech svítila všechna světla. Celá nálada se změnila, víš co říkám? Cítil jsem se jako zdrogovaný. Nevěděl jsem kolik času uplynulo. Takže, když jsem se probudil, říkal: „Půjdeš k policii, půjdeš k policii“. Nigel šel pryč z pokoje a vrátil se zpátky s tou holkou. Šaty měla na sobě, nikde žádný slzy. Byla rozčílená, řvala hystericky. „Proč si je nechal aby mi to udělali?“ Nedávalo mi to smysl. „Přišla jsem abych tě viděla. Ty si je nechal aby mi to udělali.“ Říkám: „Nemám teď čas na takovýhle sračky. Zchladni trochu. Přestaň na mě křičet a koukat na mě tak šíleně.“ Ona řekla: „Tohle není naposled co o mně slyšís,“ a práskla s dveřma. A Nigel začal: „Neměj strach, Pac, neměj strach. Postarám se o to. Ona jen žertuje.“ Zeptal jsem se ho co se stalo a on řekl: „příliš mnoho negrů.“ Víš, nemohl jsem žertovat, víš? Negři začali chodit dolů, ale nikdo nechodil zpátky nahoru. Seděl jsem tam nahoře, kouřil doutník a říkal si kde se tu všichni vzali? Pak jsem měl telefonát od Talibah z kanceláře a říkala: „Policie je tady dole.“

A to je to co tě dostalo do vězení. Ale ty říkáš, že si nikdy nic neudělal?

Nikdy jsem nic neudělal. Jediný co jsem viděl byli všichni tři co tam byli a toho negra mluvit o tom jak tlustá je její prdel. Nevím jestli byla s těmi negry nebo jestli na mě byla naštvaná proto, že jsem ji nechránil. Ale vím, že se stydím – protože jsem chtěl být uznaný a protože jsem nechtěl aby se mi něco stalo – neřekl jsem nic.

Jak si se cítil vedle žen během procesu a jak se cítíš vedle žen teď?

Když to začalo, nenáviděl jsem černé ženy. Cítil jsem se jako bych vystavil můj život osudu. Tenkrát jsem udělal „Keep Ya Head Up“, nikdo neudělal žádnou písničku o černých ženách. Vypustil jsem „Keep Ya Head Up“ ze dna svého srdce. Bylo to opravdové a oni se nebránili. Cítil jsem, že to mohou být ženy odevšud, které říkají, „Tupac tohle nemohl udělat.“ A lidé se mě vlastně ptali, „Udělal jsi to?“

Potom, co jsem šel k soudu, jsem začal vnímat černé ženy, že mi pomáhali. Teď o nich mám zbrusu novou vizi, protože zde jsou většinou strážci černé ženy. Nedávají mi příliš velkou přízeň, ale jednají se mnou s lidskostí. Říkají mi, „Když odsud odejdeš, změníš se.“ Dávají mi k telefonu jejich děti. Víte co říkám? Oni mi dávají lásku.

Co by se stalo, kdyby si musel jít do služby?

Kdyby se to stalo, musel bych sloužit jako kavalerista. Samozřejmě, že moje srdce by se zlomilo. Byl bych na kousky, ale musel bych sloužit jako kavalerista.

Dozvěděl jsem se, že si v poslední době dokončil nové album.

Nechci už dávat do rapu senzačnost. Myslím, že tady si už dokonce nepamatuju moje texty.

Ale vydal si album ne?

Yeah. Jmenuje se Me Against the World. Tohle je moje pravda. Nyní moje nejlepší album. A protože jsem to už složil, mohu být volný. Když děláš rapová alba, trénuješ sám sebe. Máš stálou povahu. Mužeš vídávat rapery říkat všechny ty drsné sračky a pak je vidíš v obleku a sračkách na American Music Awards. Nechci být tenhle typ negra. Chci to udržet opravdové a to je to co jsem myslel, že jsem dělal. Ale teď jsou tyhle sračky mrtvý. Tyhle sračky života rváče; udělal jsem to, dal jsem to do mé práce, složil jsem to. Ale teď jsou tyhle sračky mrtvý.

Jaké jsou tvoje plány po vězení?

Až se dostanem ven, jdu do týmu s Mikem Tysonem. Tým s Monster Kody (nyní známým jako Sanyika Shakur) z Kalifornie. Zakládám organizaci jménem Us First. Zachráním mladé negry, protože nikdo jiný je zachránit nechce. Nikdo mě nikdy nezachránil. Jenom se dívají co se ti stane. To je proč život rváče ve mě je mrtvý. Jestli je to pravda, pak nechám někoho jiného aby to reprezentoval, protože jsem z toho už unavený. Reprezentoval jsem to až moc. Já jsem byl život rváče. Byl jsem jedinej negr tady okolo, kterej dal život napospas osudu.

Byl tu někdo jiný pro tebe?

Od tý doby co jsem tady jsem dostal asi 40 dopisů. Malé holky mi posílají peníze. Všichni mi říkají, že bůh je se mnou. Lidé mi říkají, že nenávidí ty frajery, kteří mě postřelili, modlí se za mě. Dostal jsem jeden dopis, kde mi někdo říká, že si přeje abych byl mrtvý. Ale potom tu jsou lidé, kteří mě vyhledávají, jako Jada Pinkett, Jasmine Guy, Treach, Mickey Rourke. Moje společnost, Interscope Records, mi dává obrovskou podporu. Dokonce i Madonna.

Můžeš mluvit o tvém přátelství s Madonnou a Mickey Rourkem?

Nechal jsem lidi diktovat kdo může být můj přítel. Cítil jsem to tak protože jsem byl ten velký typ negra Black Panther, nemohl jsem být přítel s Madonnou. A tak jsem to s ní přerušil, ikdyž mi neukázala nic než lásku. Cítil jsem se špatně, protože když jsem šel do vězení, zavolal jsem ji a ona byla jediná osoba, která mi chtěla pomoci. Stejný to bylo s Mickey Rourkem – on byl ke mně přátelský. Ne jako černý a bílý, právě jako přítel k příteli. A nyní, nebude to jenom černá věc se mnou. Dokonce jsem se omluvil Quincy Jonesovi za všechny věci, které jsem o něm a jeho ženě řekl. Omlouvám se Hughes Brothersovi… ale ne Johnu Singletonovi. On mě inspiruje k napsání scénáře, protože mu chci konkurovat. On mě vyhodil z Higher Learning a dal mi myšlenku na dalšího herce.

Máš teď obavy ze své bezpečnosti?

Nemám strach ze smrti. Můj jediný strach je strach ze znovuvzkříšení. Nezkouším dělat myšlenky lidí, jsem tu abych to podvedl, ale celý můj život se točí okolo zachraňování někoho. Reprezentuju život. Když řekneš, že chceš být opravdový, tak opravdový je, že budeš fit jak fyzicky tak mentálně. A já chci aby negři byli vzdělaní. Víš, řídil jsem lidi pryč ze školy. Musíš být ve škole, protože se školou můžeš dostat práci. A když máš práci, pak s náma nemůžou zacházet tak jako právě teď.

Myslíš, že rapová hudba přichází pod větším atakem, dává to co se stalo tobě?

Oh, určitě. To je proč se mnou jednají tak jako teď. Protože když mě můžou zastavit, tak mohou zastavit 30 dalších raperů před tím než se narodí. Ale je tu něco dalšího čemu teď rozumím: pokud opravdu říkáme rap je umění, pak musíme být pravdivý a být více zodpovědní v našich textech. Když vidíš všechny umírat kvůli tomu co sám říkáš, tak to nevadí když je nezabíjíš sám, ale vadí to když si je nezachránil.

V „Keep Ya Head Up“ se zmiňuješ o Marvinu Gayeovi. Hodně lidí tě s ním srovnává, ve věcech tvých osobních problémů.

To je tak jak to cítím. Uzavírám se do Marvina Gaye, Vincenta van Gogha.

Proč van Gogh?

Protože nikdo neuznával jeho práci do té doby než byl mrtvý. Teď je jeho hodnota milionová. Uzavírám se do něj, tak jak ztrápený on byl. On a Marvin taky. To je to, že jsem právě tady. Jsem ve vězení, ale jsem volný. Má mysl je volná. Jedině když spím, tak mám problémy.

Takže si vděčný, že jsi právě tady?

Je to dar. Je to boží vůle. A všichni říkají, že jsem nebyl nic… moje vítězství je právě to, že jsem je zahanbil, když mě odepsali právě jako teď. Protože mně je 23 let. A mohl jsem být jen dítě mé matky, ale ve skutečnosti jsem dítě všech. Víš co říkám? Nikdo mě nevychoval; byl jsem vychován touto společností. Ale nebudu to brát jako omluvu. Zvednul jsem se svépomocí a udělám změnu. A moje změna udělá změnu ve společnosti. A skrz tohle, teď skutečně vidí jaký typ osobnosti jsem byl. Kde bylo moje srdce. Tyhle věci rváče byly jenom ignorace. Můj úmysl byl vždy na pravém místě. Nikdy jsem nikoho nezabil, nikdy jsem nikoho neznásilnil, nikdy jsem nebyl do ničeho zapleten – nebráním tím sám sebe. Takže to je to co chci všem ukázat. Ukažu lidem moje pravé úmysly a moje pravé srdce. Ukážu jim muže, kterého moje matka vychovala. Všichni budou pyšní.

(Duben 1995, rozhovor pro VIBE)