Zpověď Tupacova bodyguarda

„Big Frank“ (Pacův bodyguard) mluví o přestřelce ve Vegas:

Ve Vegas bylo horko, ale já jsem si nestěžoval. Viděl jsem Paca. Den před tím jsem jel z LA a opouštěl svůj domov. Byl to můj první den v práci po mojí dovolené, většinu času v srpnu jsem strávil se svojí desetiletou dcerkou a už jsem se těšil zpátky do práce. Rozvržení bylo takové, že jsem měl hlídat Paca po celý víkend. Tupac předpokládal, že se objeví v hotelu Luxor někdy odpoledne, což se mi hodilo, protože jsme v ten den měli brzo ráno schůzku ochranky a mohl jsem tudíž bez problému stihnout jeho příjezd. Schůzka se konala v Las Vegasské právnické kanceláři. Ve státě Nevada se musí zbraně pro ochranku proclít, měl být poslán dopis, který toto vše vyřizoval. Nestalo se tak. Žádné zbraně, to znamenalo malý nedostatek pro ochranku. Na schůzce nám právník potvrdil, že nám není povoleno nosit zbraně, obzvláště v klubu. Suge se postaral o to aby Vegasská policie souhlasila s otevřením klubu „Club 662“ pro tuto noc, ale to neznamenalo, že by z toho byli nějak šťastní.

Kdyby jsme byli chyceni, že máme u sebe zbraň za hranicemi státu LA znamenalo by to uzavření klubu 662. A bylo jedno, že tu noc mělo službu 20 strážců, a že většina z nich byli policajti a měli legální zbrojní pas. Death Row nemohlo brát na sebe žádné riziko. Tu noc dostal souhlas od Metro Police k otervření klubu pouze Suge a to jen proto, že se tam konala benefice pro vysloužilé boxéry. Jednou to mělo status benefice, a tak měl povoleno otevřít. Nedovolil by si to udělat jinak, protože měl už moc problémů. Byl to klub Suge Knighta a cokoli bylo spojené s Death Row policii obzvláště nenadchlo.

Měli jsme tu noc najmout extra stráž pro post-fight show. Run-DMC měli naplánovaný výstup a kdyby poslední vystoupení v 662 bylo vyhroceno, mohli by jsme lehce ztratit kontrolu nad davem. Doprdele, jednou když vystupoval Tupac v 662 v listopadu – jeho první show, po příchodu z vězení – bylo to tam šílený. Byl to naprostý chaos. Kapacita klubu je 680 ale tu noc tam bylo víc než 1 000 fanoušků. Tupac, následován Sugem, Davidem Kennerem a veškerým doprovodem z Death Row, zmizel v černém Mercedesu 500SL, oblečený v kovbojském klobouku a vestě, všechno ještě z vystoupení. Mike Tyson tam byl s jeho bodyguardem, spolu s Dionem Saundersem a jeho doprovodem a Forestem Whitakerem, který byl opilý až to hezký nebylo. Tu noc jsme museli být jako ze železa. Hlavní cíl byl udržet dav pod kontrolou. Nechtěli mít proto tuto noc žádné takové problémy, protože policie Las Vegas mohla zavřít podnik jakmile by se vyskytli nějaké potíže. Všechny pravidla museli být striktně dodržovány a pro tuto noc včetně odložení zbraní. Nebyl jsem rád, že nesmím mít svoji zbraň. Připadal jsem si prázdný bez mého děla, kompaktní Colt 45 – policejní speciál – který jsem měl v práci vždy u sebe. Nikdy jsem nebyl bez ní, vždycky jsem jí měl u sebe, vždycky, ale tenhle jediný den jsem byl nucen jí nechat v mém autě. Tu noc jsme cestovali dohromady, takže šance, že se něco stane byla nepatrná. Toto byl můj názor.

Po schůzce jsme jeli s Reggiem na projížďku, vzal nás na oběd do TGIF´S. Když jsme dojedli Reggie začal kecat o Kevinu Hackiem, bodyguardovi, který mě přemístil po moji dovolené. Mohli to udělat kvůli penězům. Kevin, který pracoval s Reggiem dlouho předtím něž se připojil k Sugovi kvůli utváření Wrightway, když oba střežili ulice Comptonu, vedl nějaké spojení s producenty Gang Related, což je Pacův film natočený v srpnu. Dostal zaplaceno 10 000 dolarů jako technický poradce pro scény, ve kterých se střílelo. Reggie cítil, že Kevin podkopává jeho autoritu, když si bral těch deset litrů a navíc pořád bral peníze od Wrightway za hlídání Paca. Podle mého názoru si Kevin vzal to co si zasloužil, ale Reggie to tak neviděl. Právě jsme byli nechat umít auto cestou z Luxoru na Flamingo Road. Reggie pořád mlel o Kevinovi, já jsem ho nevnímal, nemohl jsem si pomoct, ale přemýšlel jsem o přezdívce od Norrise Andersona pro Reggieho. Nazýval ho ‚Rona Barrett‘, protože moc mluvil. Norris si vzal sestru Suge a taky výkonnou moc v Death Row. Poslouchal jsem ty Reggieho kecy celou cestu zpátky do Luxoru. Jak jsem se vrátili do Luxoru neměl jsem problém najít Paca. Ten chlap miloval hazard a najít jeho znamenalo najít hrací stůl, kterej je obloženej tím nejtvrdším chlastem. Prodral jsem se k jeho stolu. Pac se rozzářil jakmile mě spatřil.

„Big Frank, nazdar kámo!“, Pac mě vždy vítal velice vstřícně, ale tentokrát jsem mohl říct, že byl obzvláště rád, že mě vidí, jako já. Objali jsme se, neviděli jsme se celý měsíc. Pac vypadal dobře. Byl pořád zatraceně vyhublej, pracoval celej rok s malou přestávkou a pěkně se to na něm podepsalo. Na sobě měl hedvábnou sportovní košili, kterou dostal od jednoho návrháře, když byl v Itálii. Pozoruhodnější byl však jeho kus zlata se kterým se pyšně chlubil. Byl to medailon za 30 000 dolarů osázený diamanty, který měl okolo 8 cm v průměru, a který mu visel na krku. Uprostřed medailonu byl emblém Euphanasia, což bylo jméno společnosti, kde Pac začínal. Představoval černeho svalnatého anděla smrti, který je na kolenou a má obrovská křídla a svatozář. Pac a jeho parta vždycky šla svojí cestou a Euphanasia byla jeho eutanázií, což znamená snadnou a bezbolestnou smrt a nebo cestu ke skončení utrpení bezbolestně. Mohl jsem říct, že Pac byl opravdu v pohodě – vždycky měl dobrou náladu když boxoval Tyson, protože Mike byl tvrdej chlap. Během pobytu v Luxoru se moc nebavil, a tak hrál, většinou o 25 dolarů a prohrával. Pac byl prostě hráč, ale tady nešlo hrát na dluh tak jsme se rozhodli, že se přesuneme do hotelu MGM. Byly asi dvě nebo tři hodiny odpoledne a měli jsme už dost hraní a navíc jsme se ještě měli setkat se Sugem kvůli tomu zápasu.

Během toho, když jsme šli do MGM, byste už mohli říct, že ten večer je boxérský zápas. Všichni bohatí lidé byli ve městě – sportovní hrdinové, celebrity, vysoce postavení lidé. Ve vzduchu jste mohli cítit prachy. Přešli jsme po mostě, který odděluje dvě kasína a když jsme už byli v MGM, Tupac začal mít lepší náladu. Začal víc vyhrávat. Začalo se mu dařit a najednou udělal ze 1 400 dolarů 2 000 dolarů. Házel kostkama asi dvě nebo tři minuty – dlouhý čas na hracím stole. Vítěz vždycky přitahuje davy, ale než lidi zjistili o koho jde dav byl čím dál větší. Tupac miloval pozornost. Co lepšího může být pro velkého hráče než být viděn hrát velkou hru u hracího stolu ve Vegas. Začínal jsem mít obavy, protože každý se chtěl podívat do jeho tváře, Michael Moore šel s náma z Luxoru a hlídal Paca z jedný strany a já z druhý. The Outlaws se potáceli davem, rozptylili se takže lidi nevěděli o koho jde.

Navzdory velké tlačenici bylo vše na chvíli v pohodě. Když je dobrá nálada všechno je obvykle v pohodě. Všemu napomáhalo, že zrovna vyhrával, protože podle pravidel ve Vegas nesmíte rušit hráče při hře. Ale od toho okamžiku poznali Paca, lidi se pořád snažili se k němu dostat. Tucty ochlastů se snažili dostat autogram, fotku, prostě kousek Paca. Bylo stále těžší a těžší udržet lidi v bezpečné vzdálenosti a navíc už se blížil začátek toho zápasu. Potřeboval jsem telefon, abych se spojil s Reggiem a Suge ho už hledal – vždycky chtěl vědět kde jsme. Nejhorší na tom bylo, že jsem neměl můj služební telefon. Když jsem byl na dovolené Kevin ho používal a od té doby co se on a Reggie pohádali, tak jsem ho neměl u sebe, protože Kevin nepřijel do Vegas. Nemohl jsem uvěřit tomu, že se tu pohybuju s milionovým klukem od Death Row, jedna z největších raperských hvězd na světě a já musím použít telefonní budku. Musel jsem ho na pár minut opustit, na čas potřebný k tomu abych mohl nechat zprávu Reggiemu, k telefonu to bylo snad pár metrů. Když jsem se vrátil Pac tam už nebyl.

Zatraceně, řikál jsem si, on je teď bez ochranky. Všichni jsou fuč, museli mě minout jak jsem byl pryč. Navíc jsem začal být stále více neklidný, že nemám ten telefon. Motal jsem se po kasínu a rozhodl jsem se tedy, že se vrátím do Luxoru. Kdybych měl jenom vysílačku. Mohl jsem se hned spojit s někým z ochranky a říct jim, že Pac zmizel. Cítil jsem, že začínám panikařit. Pac byl unesen, myslel jsem si. Stratil jsem ho, byla to moje chyba. Sakra, kde doprdele je?

Jakmile jsem se vrátil do Luxoru, začal jsem ho znova hledat. Hledal jsem Michaela Moora. Zkoušel jsem najít Reggieho. Kde všichni jsou? Jedinej kdo tu byl jsem byl já a já jsem ztratil Paca zatímco jsem telefonoval pár metrů od něj. Bylo to poprvé co se mi to kdy stalo a byl jsem z toho pořádně vystrašenej. Můj klient se mi nikdy předtím neztratil. „Big Frank!“ slyšel jsem Tupacův hlas zamnou. Najednou mnou prošla vlna úlevy. „Pac, kde jsi k čertu byl, najednou si mi zmizel.“ „Oh, ptal jsem se jich kde seš,“ říkal. „A teď nemůžu nikoho najít.“ Tupac Shakur, jeden z nejznámnějších mužů v Americe strávil poslední hodinu procházením se po Vegas úplně sám. Dokonce ani Outlaws nebyli k nalezení.

„Ah, Frankie, ty víš, že bych dokázal komukoliv nakopat prdel,“ chlubil se Pac. „Kámo, nemůžeš mi tohle dělat,“ říkal jsem mu. „Nemůžeš takhle kašlat na ochranku, obzvlášť na mě, obzvlášť tady v Las Vegas.“

„O to jsem strach neměl.“ „Pac, tohle není to důležitý. Vím, že se umíš prát. Důležité je, že ty potřebuješ ochranku, aby zabránila těm věcem ještě než se stanou. Udělěj mi laskavost, už se mi neztrácej. Neopouštěj mě aniž bych věděl kam jdeš.“ Přes všechnu jeho chrabrost se mi zdál rozrušený. Opravdu to vypadalo, že se trápí tím, že Outlaws zmizeli. Mnohokrát jim volal, ale nemohl je najít. Všechno bylo zvláštní, protože on byl pořád s nimi. Byl jako vystrašený tatík, který stratil děti. Sedli jsme si dolů k telefonu a čekali na někoho kdo nám pomůže. Po dalším pokusu sehnat Reggieho se nám to konečně povedlo. Řekl nám, že Suge by se chtěl sejít v MGM ještě před zápasem. Už bylo moc pozdě na to jít zpátky zase pěšky a tak jsme šli na taxík.

Kouknul jsem na Paca, který se nepřestrojil od té doby co jsme se potkali v kasínu. A jako obvykle neměl na sobě neprůstřelnou vestu. Nepřekvapilo mě to. Devětkrát z deseti jí neměl na sobě. Tohle byl vždycky předmět rozepře mezi námi dvěma. Ale Pac prostě dělal co on chtěl. Přijeli jsme k MGM a zatímco taxikář hledal místo kde zastaví, koukal jsem jak vypadá ten dav před hotelem. Bylo to šílený. Jakmile Tupac vystoupil, lidi se začali odevšud hrnout na nás. „Tupac! Tupac! Tupac! Tupac!.“ Stál jsem mezi ním a davem. Začali jsme se prodírat tím davem a lidi se na nás pořád tlačili. Už jsem začal ochabovat, ale zachránila nás ochranka z hotelu MGM, která viděla, že začínáme mít problémy. Dostali nás z davu a doprovodili nás do soukromé kanceláře vedle vchodu do boxerské arény.

Ukryli jsme se tady na chvíli a když už měl zápas pomalu začít, kouknul jsem na Tupaca, který začínal být netrpělivý. „Doprdele, tohle nesnáším. Suge tohle dělá pořád.“ Už bylo 15 minut do zápasu a Tupac začínal být neklidný. Předzápas už skončil a Tyson se Seldonem měli začít po nich. „Už mě sere, výdycky když někam jdeme tak se někde fláká!“ V jeho očích bylo vidět, že zuří. „Nechtěl jsem jet do Vegas, zasraná cesta. Serem na ten zápas.“ Navzdory snaze ochranky udržet dav pryč od něj se fanoušci propracovávali k němu, fotili ho a chtěli stále víc autogramů. Viděl jsem, že je každou minutou stále víc napjatý. „Běž zavolat Reggieho a najdi ho.“ Prodral jsem se k telefonu ikdyž bylo jasný, že věděl a i já jsem to věděl, že to nikam nepovede. Suge ho vždycky nechal čekat a tahle noc nebyla vyjímkou. Stejně jsem zavolal, abych Paca trochu uklidnil. Čekání na Suge byl stále stejný problém. Smluvíme si schůzku a čekáme tři, čtyři někdy i pět hodin než se Suge objeví. Fakt, že tohle byl Tysonův zápas to asi nijak nezměnil. „Jdu si ty podělaný lístky koupit sám,“ řekl Tupac. Ale oba jsme věděli pravdu: nemohli jsme jít nikam. Museli jsme dělat co jsme vždycky dělali – čekat na Suge.

Když už konečně přijel, přijel on a ještě jeden z jeho kámošů. Vyndal čtyři lístky aby jsme mohli konečně jít dovnitř, jakmile jsme vstoupili začali hrát národní hymnu. Ochranka nás zastavila, ale Suge s Pacem pokračovali ke svým místům hned vedle ringu. „Nepůjdete nikam dokud vás nepustíme,“ řekl jeden z těch oficírů. „Ne, my půjdeme právě teď.“ Suge a Pac začali mít horké hlavy a já jsem už předvídal první zápas tohohle večera. Naštěstí hymna skončila dřív než se stačila strhnout bitka a my jsme mohli vklidu pokračovat, aby jsme mohli sledovat zápas. Zdálo se, že Seldon vydrží okolo minuty. To bylo něco pro Paca. Skákal hystericky kolem, protože Tyson na Seldona vystartoval obzvlášť rychle a taky ho rychle knockoutoval. „50 úderů! 50 úderů! Počítal jsem to,“ říkal a skákal nahoru a dolů a předváděl boxéra. „Zasáhl ho padesátkrát. Bang bang bang bang bang … Boom!“ Stahovali jsme se do zákulisí a začali se míchat do Tysonova tábora. Byli jsme tam pouze pár minut, pak dal Suge pokyn k odchodu. To bylo poprvé co Pac nemohl popřát Tysonovi, což dělal po každém zápase. Zmršil jsem celý den a zdálo se, že už je to všechno za mnou. Neměl jsem telefon, nemohl jsem nosit zbraň, ztratil se mi Pac a všichni jeho hoši. Začinal jsem mít velkou předtuchu, která se točila okolo téhle noci. Jak jsme opouštěli zákulisí potkali jsme se s vřavou doprovodu, což byli Sugovi kámoši a všichni z Outlaws. Všichni se hemžili okolo vchodu a jak jsme se tam tak motali Travon – jeden ze Sugových kámošů – přišel k Pacovi a zařval mu něco do levého ucha. Co řval to nevím, ale moje srdce se zatmělo. Bylo to opravdu jednou z těhle nocí. Jako záblesk, Pac vyběhl a já jsem vyběhl ihned za ním.

Orlando Anderson – chtěl bych se o něm zmínit později – stál jako zařezaný a vypadalo to jako by očekával něčí příchod. Ne zrovna Tupaca, ale někoho. Stál s ochrankou z MGM, kteří se jevili jako by ho zatknuli. Tupac na něj vystartoval, Anderson chtěl rychle zdrhnout, ale Pac ho srazil k zemi. Jak padal na zem všichni z Death Row zbistřili. Hned jsem je od sebe odtrhával. Tupacův černý anděl zakročil. Očko na jeho medailonu se roztrhlo a on přestal mlátit do Orlanda, když zjistil, že se mu roztrhl jeho náhrdelník. Jak si sebral ten řetěz sebral jsem já jeho a odvlekl ho pryč. Dostal jsem ho z tý rvačky a přitiskl jsem ho ke zdi. „Pane bože, Pac ty víš, že tohle nemůžeš dělat!“ Řekl jsem mu. „Nemusím tě před všema vždycky zachránit. Používej hlavu! Budeš mít stání u soudu.“ Byl jsem otočenej zády k místu rvačky, ale slyšel jsem, že se k nám blíží ochranka. Začal jsem ho uklidňovat. Můj cíl byl držet ho zpátky, ale on chtěl zpátky. Jak se snažil skočit zpátky do davu, skoro jsem ho odřel a škubnul s ním zpátky podruhé. To jsem právě spatřil Suge a jeho kámoše jak kopou do Andersona zatimco on byl stále na zemi.

„Jdeme,“ slyšel jsem řvát Suge a všichni se začali rozcházet. Jedinej problém byl, že nikdo nevěděl kde je východ a lidi začali panikařit. Já jsem však našel východ, když jsem předtím hledal Paca, a tak jsem věděl kde najdeme nejbližší dveře. Dav nás viděl jak odcházíme a následoval nás ven z budovy. Jak jsme odcházeli slyšel jsem ochranku jak volají policii. Kráčeli jsme si to zpátky do Luxoru pěšky a jak jsme šli všichni se bavili o zápase. Tupac nevychladnul. Začal se vychloubat ještě než jsme došli na most. „Bylo to jako ten zápas. Boom, jedna, boom, druhá a byl na zemi. Dostal jsem ho dřív než Tyson!“ Všichni se začali smát, gratulovali mu, ale nikdo se neptal proč se s ním vlastně začal prát. To byl prostě on, nikdy nic nevysvětloval. Bylo mu jedno, že něco udělal. Byl to prostě jenom další boj – další možnost jak se zviditelnit. Pro Paca byla tahle bitka po zápase jako cigareta po sexu. Měl plno obvinění a já jsem právě koukal na jeho chování, na další část toho jeho Thug Life. Všechno co jsem si v tu chvíli mylslel bylo, díky bohu, že jsme už pryč. Teď jsme ale nejspíš měli alespoň 100 skupinek, který šli za náma do Luxoru. Muži a ženy, mladí i staří, všichni možní příživníci jaké si můžete představit. Já jsme byl jediný bodyguard.

Všichni ostatní měli instrukce být v 662 a nikdo z ochranky nevěděl co se právě stalo. Byl jsem teď na Tupacovi jako lepidlo. Když se šel převléknout, šel jsem s ním. Když se Tupac převlíkal, díval jsem se na roztržené očko na jeho medailonu. Musím říct, že jsem byl dehydrovaný z toho pozdvižení. Začal jsem přemýšlet co se právě stalo. Dobře, říkal jsem si, byla to jenom další bitka a už je to pryč, každou bitku, kterou jsme kdy v minulosti měli, nezastavila policie. Žádní svědci, žádné zbraně. V tomhle případě jsme vůbec nemyslel na kamery a na to, že nás klidně mohli natočit na video. Později jsem se dozvěděl, že ten chlap kterýho mlátil měl ukrást náhrdelník. Zřejmě za to měl dostat 10 000 dolarů. Nic z toho se nemělo dostat na světlo. Ale já jsem zatím přemýšlel o tom co dělat po zbytek večera aby zase k něčemu nedošlo.

Celý svět zatím mluvil o Tysonově zápasu – měl se Seldon uhýbat nebo měl snad útočit. Jako obvykle Kidada propásla tohle vzrušení a on jí dostal dovnitř. Milovala jeho hrubší stranu a tohle bylo jak se dostat do akce jak to vždycky dělala. Dnes večer jí nepozval do klubu, jako vždy. Šli jsme dolů na parkoviště a to bylo celý. Celý doprovod z Death Row byl v pohybu. Všichni šli k autům a jeli do 662 a holky jeli samozřejmě s náma. O. K. chcete vidět nějaké děvky, tady byly. Nejsou nic než děvky na jednu noc. Tyhle ženský měli na sobě všechno možné, většina z nich byly oblečeny tak půl na půl, jejich prsa lezly ven a prdele taky, všechno se to hrnulo do 662. Nikdo z doprovodu nespěchal, neměli rádi ten užasný příjezd ani Tupac moc nespěchal. Nakonec Suge naznačil, že je už čas jet a Pac mě vzal stranou. „Chci aby jsi řídil Kidadin Lexus a já pojedu se Sugem.“ Moje zbraň byla v mým autě, který bylo na druhý straně parkoviště a já jsem věděl, že nemůžu říct, „Hey Suge, Pac proč nemůžete chvíli počkat než si dojdu do svýho auta?“ To se nemělo stát. Už jsme měli jet, měli jsme jet a nebyl čas si odběhnout. Neměl jsem povoleno nosit dnes zbraň, řekl jsem si a v klubu bude čekat 20 strážců dokud nepřijedeme. Navíc Pac chtěl abych mu udělal laskavost a podíval se po Outlaws. Většina z nich nemohli řídit a Pac věděl, že budou opilí. Někdo musel řídit. Měl jsem starosti. Jeli jsme z hotelu k Sugovi a pak do klubu jako jsme to dělali vždycky předtím. Jak jsem nasednul do Lexusu mateřská červená vlajka šla nahoru. Svítilo světýlko což znamenalo, že nádrž je prázdná. Neměl jsem tušení jakou má tohle auto rezervu a věděl jsem zatraceně, že bych měl asi zastavit pro benzín. Musel jsem věřit, že to bude stačit k Sugovi a do klubu, protože jsme prostě nemohli nabrat benzín než tahle noc skončí. Aby to bylo ještě horší Suge na to pěkně šlapal – skoro tak jako Tupac – a já jsem ho musel stíhat.

Dům Suge se rozprostíral jeden blok od domu Mika Tysona a Wayna Newtona. Jako vše co Suge vlastnil dominovala zde červená barva – červený koberec ve velké ložnici, červený nábytek všude kolem. Vypadalo to tu stejně jako vždy, ale jeden detail vynikal, byl to krvavě červený bazén ve tvaru emblému Death Row. Byli jsme tam asi jenom deset nebo 15 minut, pak se auta začali řadit jakoby na přehlídku – paráda těch největších gangstarů v okolí. Doprovod se skládal asi z tuctu aut, všechno to byli Mercedesy, BMW, Cadillacy a Lexusy, všechno převážně v černé barvě. Sugovi kámoši byli většinou gangsteři z Comptonu, kteří se nebojí ničeho a nikoho.

Jak jsme vyjeli, mohli jste slyšet Pioneer systém, který tak basoval až se třásla země. Když jsme se přiblížili k zastavěné části města zastavil Suge policajt na motorce. Okénko jsem měl stažené, takže jsem slyšel jak jim tam pumpuje Makaveli, Pacův poslední projekt – Pac vždycky poslouchal svojí hudbu když řídil, zhodnocoval tak svojí práci. Zdálo se, že policajt dává palec dolů – jejich hudba byla příliš hlasitá než povoluje limit ve městě. Suge řídil zbrusu nové BMW 750 IL, které koupil týden předtím a už tam měl nainstalovaný svoje stereo. Auto ještě nemělo ani značky, přišlo přímo od dýlera. Policista mu řekl aby vystoupil z auta. Byl jsem na konci kolony a tak jsem mohl vidět jak Suge vystupuje a jde ke kufru auta. Zdálo se, že je Suge naprosto uvolněný, stejně jako policajt. Pak se Suge vrátil do auta a tím to všechno skončilo.

Nevím jak se vyhnuli zatčení kvůli marihuaně. Nevadilo, že oba byli v podmínce, Pac měl v sobě drogy 24 hodin denně. Jeho mínění bylo, „jsem multimilionář, mám nejlepší právníky v zemi. Mám víc peněz v kapse než mužete vidět za celý rok, tak na to seru“. Nebrali to vážně. Byl to jejich životní styl a něco takového brali jako menší přestupek. Dokud jsem Suge neviděl odjíždět potil jsem se, doslova. Možný malér s policií, žádný prachy, žádný benzín, měl jsem opravdu plno starostí. V tuhle chvíli jsem chtěl Sugovi navrhnout aby jsme jeli po Tropicanu, takže by jsme mohli do klubu přijet zadem, ale jedinej důvod proč jsem to neudělal byl, že už byl zase v tahu. Jel moc rychle. Suge znal zkratku a kdyby jsme právě jeli do klubu jenom zkontrolovat nějaký věci vzal by to tamtudy. Ale brali jsme to po Flamingu aby se mohl předvést. Vyřvával mu Makaveli, měl doprovod aut a Tyson vyhrál. Navíc vyhrál svůj vlastní zápas a nejspíš se cítil extra dobře. Jakmile jsme jeli dolů Flamingem, ženský se začali rolovat za autama a připojovat se k doprovodu. Dnes večer chtěl každý do klubu. Davy aut nás začali obklopovat a já jsem začínal mít stejné pocity jako když ten den Tupac vyhrával v kasínu. Všechny oči ho sledovali a každou chvíli se mohli věci vymknout kontrole. Zastavili jsme na červenou a vedle nás přijížděl bílý cadillac. Vidím to auto jako by to bylo dnes, mělo charakteristické brzdové světla, jaký měl nový model cadillacu. Promítám si ty obrázky v hlavě stále dokola. Byly to jenom další červená světla a byl to jenom další bílý cadillac. Sugův kámoš K-Dove jel hned za náma a já jsem byl přímo za nima. Viděl jsem smrt v tom autě, viděl jsem zbraň jít z auta, pušku. Bam bam bam bam!

Moje první reakce byla, oh doprdele můj bože. Vyskočil jsem z auta a jak jsem běžel k jejich BMW bílý cadillac ujížděl doprava. Blížil jsem se k BMW, se slzami v očích a v šoku, myslel jsem, že jsou mrtví. Jsou mrtví. Nebylo absolutně možný, aby se v autě někdo hýbal. Než jsem se stačil přiblížit k zadku auta BMW vystartovalo a udělalo otáčku do protisměru směrem doleva. K-Dove to taky otočil, běžel jsem zpátky do Lexusu, naskočil jsem a začal jsem je stíhat. Ani už nemůžu říct jak rychle jsme jeli. Skákali jsme na každym kopečku, když jsme se vraceli a Suge jsme dohonili na Vegas Boulevard a Harmon. Měl jet středem křižovatky, ale brousil to po dvou kolech v protisměru. Vyskočil jsem z auta a viděl jsem policii Las Vegas jak je všude kolem. Běžel jsem tam, identifikoval jsem se jako Tupacův bodyguard a policajti mi povolili jít k němu. Každý se pokoušel dostat do auta, ale policajti byli v hloučku. Nemohl jsem věřit svým očím. Co to sakra je, Suge se válel na zemi? Jeho ruce a nohy byly roztáhnuté a dva policajti ho drželi na zemi. Krev mu stříkala z hlavy.

„Na zemi máte oběť!“ řval jsem na policajty. Suge se podíval na mě a já jsem mohl vidět jak se mu krvácení zhoršuje. „Pusťte ho!“ křičel jsem. „Je postřelený!“ Pustili ho a hned jak se tak stalo běželi jsme se Sugem k BMW dostat Paca z auta. Dveře se zasekli a já jsem slyšel Suge jak pořád opakuje, „vím jak to otevřít, vím jak to otevřít.“ Viděl jsem Paca skrz okno. Medailon a jeho triko byly promočeny krví, třásl se jako by mu byla zima. Skrz slzy jsem na něj začal mluvit, „budeš v pořádku, budeš v pořádku.“ Po čase Suge otevřel dveře, přijela policie a ambulance a my jsme zvedali Paca ze země. Kleknul jsem si k němu a hladil ho. „Budeš v pohodě, Pac.“ Snažil jsem se ho udržet při vědomí. „Pac, seš v pořádku, seš v pořádku.“ Jak jsem klečel vedle něj, všiml jsem si, že se dívá na mě. „Frank, nemůžu dýchat,“ šeptal. „Nemůžu dýchat.“ „Ne chlape, seš v pohodě,“ křičel jsem. Ale on to opakoval stále a stále. „Nemůžu dýchat, nemůžu dýchat.“ Silou jemu vlastní jsem viděl jak obě jeho ruce skřižuje přes jeho tělo. Měl otevřené oči, zhluboka dýchal a vzdychal. Pak zavřel oči. To bylo naposledy kdy jsem ho viděl dýchat vlastními silami.