Nejprve vám chci na začátek našeho rozhovoru poděkovat za to, že jste nám nabídl váš čas. Četl jsem na vaší webové stránce, že jste původně ze Švédska. Můžete říci našim německým fanouškům něco o sobě, o tom jak jste začínal a jak jste se vlastně dostal do hudebního průmyslu?
Když se moji rodiče rozvedli, byly mi 3 roky, s matkou jsem se tehdy přestěhoval do Švédska. Sem tam jsme navštívili Ameriku, ve Švédsku jsem zůstal až do svých 16-ti let. Do hudby jsem se dostal díky „breakdance“, tenhle styl si mě získal, měl jsem i nějaká vystoupení, spoustu akcí. Fascinovalo mě ale na vystoupení i zázemí DJů, snažil jsem se pomalu získávat zkušenosti v oblasti tvorby „beatů“, protože jsem si zamiloval to technické zázemí, ty tlačítka a všechny ty dráty.
V roce 1986 jsem se přestěhoval do Harlemu v New Yorku, pracoval jsem tehdy s hodně „old school“ umělci tehdejší doby, jako byli například La Rock a další. V New Yorku jsem tehdy získal své první zkušenosti v oblasti hudby, pak jsem se přestěhoval do Los Angeles, kde jsem pracoval s rappery jako byli Dr.Dre a Eazy-E a tam jsem potkal i Ice Cubeho, který byl tehdy ve skupině NWA. Když však tehdy Ice Cube opustil NWA, přestali jsme pracovat na společných projektech a na produkci alb. Pak jsem chvíli dělal s rapperem La Rockem a to mě pak dovedlo až k samotnému Tupacovi. Původně jsem chtěl opustit Švédsko jen kvůli tomu, abych se věnoval kariéře. Nadchlo mě, že jsem mohl pracovat s jedním z nejlepších rapperů, který kdy žil a pro mě osobně to byla obrovská zkušenost a požehnání.
Pracoval jste dokonce i na komediální show „Fresh Prince“. V Německu to je stále velký hit. Co přesně to bylo za práci? A co vše jste na tomto seriálu dělal?
Dělal jsem hudbu pro celou show, vlastně i pro všechny epizody, které byly vydány. Hlavně koncovou „outro“ hudbu a všechny ty hudební přechody mezi jednotlivými scénami, nebo když někdo tančí. Naučil jsem se tam hrát i naživo a být všestranný. Když chtěli po mě styl reggae, neměli jste žádnou jinou možnost, než to udělat, jinak by vás vyhodili, někdy po mě chtěli i country music, byla to pro mě obrovská zkušenost a trénink.
Jaké projekty teď připravujete do budoucna a na co se můžeme těšit?
Dokončujeme práci na dokumentu BEEF 2, který vyjde v roce 2004. Dokonce i další spousta projektů úspěšně finišuje, další zajímavý materiál vyjde i na albu QD3 Ent, taktéž v roce 2004.
Jak možná víte, jsem hlavní administrátor stránek o Tupacovi, pro německé fanoušky. Pojďme něco říci o Makavelim. Sdělte nám třeba, jak jste se vlastně potkal s Tupacem.
Potkal jsem ho ve zvukovém studiu Echo Sound, legendárním studiu v Los Angeles, kde jsme vlastně všichni začínali, tehdy jsem vlastně začal pracovat s Tupacem, bylo tehdy už kolem 8 hodiny večer, museli jsme jít ze studia, a moje sestra mi dala informaci o tom, jaké číslo pokoje v hotelu má Tupac. Poslal jsem mu tam nějaký beaty, ty se mu líbily a bylo to.
Pracoval jste ale i se spoustou dalších umělců, jako byli Ice Cube, LL Cool J a rovněž Too Short. Bylo na práci s Tupacem něco zvláštního, něco jiného. Pracoval jinak, než ostatní umělci v hudebním průmyslu, zvláště v rap-byznysu?
Ano, byl jiný, byl jedinečný, když pracoval, tak tomu dával všechno, pracoval snad pořád. Navíc Tupac dokázal snadno napsat rým k celé skladbě, mluvil sám pro sebe a přitom je psal. Šaškoval tam kolem všech a přitom věděl neskutečně moc o svém talentu. Netoleroval žádné zpoždění, ani že někde nepracuje na maximum. Byla to ta nejlepší akce, kterou jsem zažil. Ta rychlost, se kterou dokázal pracovat byla neuvěřitelná, všechno co jste slyšeli, byla pravda.
Je pravda, že Tupac dokázal napsat jeden song za méně než 20 minut?
Téměř vždy, pamatuji si i na to, kdy slyšel song ne víc než třikrát a text měl úplně hotový. Spousta rapperů se nepodařilo dostat do jeho songů, protože nedokázali prostě napsat rým tak rychle jako on. Když měli půlku svého prvního rýmu hotovou, Pac už dokázal udělat celý song. Pak se stalo to, že jste viděli studio opouštět spoustu smutných obličejů (směje se).
Produkoval jste hity jako byli „Lost Soulz“, „Heaven Aint Hard 2 Find“, Hellrazor a úžasné „Cali Love Part 2“, která nesla název „2 Live And Die In LA!“ Kterou ze songů, které jste produkoval s Tupacem je vaše nejoblíbenější?
Mám rád všechny ty songy, které jsem produkoval, dost se mi líbí „Lil More Niggaz Nature Remix“ na albu Until The End of Time, na tom albu je i spousta dalších, které se mi moc nelíbí, ale třeba nejvíce si pamatuji tvorbu hitů jako jsou „Live & Die“ nebo „Letter to the President“. Rovněž se mi líbí „Soon As I Get Home.“ Mimochodem, třeba track Hellrazor byl celý hotov za 10 minut. Dali mi vokály, track byl tehdy skoro hotový. Celé mixování mi zabralo ne více než 4 hodiny, od první myšlenky, až po poslední nahrávku „Hellrazor“.
Jaký je vlastně váš nejoblíbenější track, který Tupac vydal? Který se vám nejvíce líbí?
Nejvíce se mi líbí dva „Who Do You Believe“ a taky hodně „Dear Mama“.
Víme taky, že Tupac chtěl vydat album „One Nation“, produkoval jste něco na tom albu?
Ne, jen jsem o tom slyšel, znělo to úplně jinak, než jakou tehdy dělal Tupac. Byla více drsnější, ne tak typická pro Tupaca.
Máte u sebe ještě nějaké nevydané skladby Tupaca? Budete produkovat nějaké songy na alba, která se mají v budoucnu vydat? Říká se, že na albu, které má být vydáno za pár měsíců, se objeví poslední materiál Paca, je to tak?
O tom, jaké nevydané skladby vyjdou, či nevyjdou nemůžu podávat žádné informace, nevím ani jestli se vydají, nebo ne.
Mohl byste nám blíže popsat vztah Tupaca a vašeho otce? Jak se vyvíjelo?
Začalo to trochu drsně, Pac si ho ale získal, když se setkali v jednom velmi hezkém hotelu za účelem obchodní schůzky, Pac mu ukázal nějaký nový materiál, jakmile to Quincy viděl, otočil se a šel domů. Udělal něco divného, přišel domů a oblékl se do jiného oblečení, než ve kterém byl zvyklý chodit. Pak si uvědomil, že on a Pac byli hodně podobní. Byli oba generálové, proto spojili své síly.
Vzpomínáte si na něco, když jste byl s Tupacem? Na něco zvláštního třeba ze studia?
Pamatuji si na Tupacovu upřímnost, když si vás Tupac oblíbil, měl vás rád, když si vás ale neoblíbil, teprve potom jste poznali jeho skutečnou upřímnost. Jeden z momentů, který mě třeba teď napadá bylo, když do studia přišli nějaké holky, začali se o něj zajímat a on je vyprovodil ze dveří, a řekl jim, že to jen hrají na něj.
Nejste ale jen hudební producent, ale produkoval jste i dokument „BEEF“, který si teď můžou koupit fanoušci u nás v Německu. Nejzajímavější dokument, který by měl vlastnit každý fanoušek, je dokument s názvem „Thug Angel – The Life of an Outlaw.“ Jak vás to napadlo?
Jednou jsem se díval na nějaký hudební kanál a napadlo mě, že cítil jsem, že tady v hip-hopu něco chybí. Rozhodl jsem se, že chci udělat několik dokumentů, tak jak tomu bylo teď a před 20-30 lety. Každý by mohl vidět naší kulturu a porovnat to. V hip-hopu jsem od roku 1982, nejprve jsem pracoval jako breakdance-tanečník, poté jako producent a později jsem byl v pozici, když jsem to chtěl hip-hopu vrátit, chtěl jsem, abych hlavně zjistil kdo jsem. To proto jsem vydal Thug Angel dokument, protože jsem cítil, že by měli Tupaca poznat po jiné stránce, byla to vůči němu vlastně i nespravedlnost.
Jaký to byl pocit, pracovat s hodně blízkými přáteli Tupaca? Jaká byla během natáčení atmosféra?
U natáčení se dělo spoustu věcí, krásných, smutných, šťastných. Celkově to bylo jako kariéra Tupaca, jako jeho život, vzestupy a pády, ale nakonec to všechno dopadlo dobře. Když jsme to poprvé pouštěli pro lidi, kteří se na tom podíleli a byli jsme u toho producentka Leila, Tracy, režisér a já, ke konci filmu začala najednou světla v místnosti svítit a zhasínat, dívali jsme se na sebe a jen zírali, říkali jsme si něco jako: „Pacovi se ten dokument musí líbit.“ Bylo to šílené.
Pracoval jste rovněž s Outlawz, kteří natočili i něco k soundtracku dokumentu Thug Angel, že? Jak se s nimi pracovalo a chystáte se produkovat společně nějaké songy pro album, které máte v plánu vydat?
S Outlawz je to vždy zážitek pracovat, pracují rychle, tak jak to dělal Tupac, přijdou do studia, udělají rýmy a nahrají je. Na práci ohledně jejich nového alba se teprve jedná.
Můžete nám říci něco o Napoleonovi? Slyšel jsem, že má bratra, který se jmenuje Muszamil… Budete někdy s nimi v budoucnu pracovat?
Napoleon prodělal ve svém životě úžasnou a velice pozitivní proměnu, změnil své staré já a zasvětil svůj život Islámu. Velice si ho vážím a podporuji ho v jeho realizaci. Je vždy úžasné vidět, když člověk najde své světlo, svou skutečnou podstatu. Hodně si toho prožil a přeji mu ať ve svém životě ještě pozná spousty úspěchu. Mám toho člověka hodně rád, i jeho bráchu. Chci udělat s ním rozhovor, do dokumentu BEEF 3, bude to ten nejsilnější zážitek v tomto připravovaném dokumentu.
Co si myslíte o 50 Centovi a Eminemovi? Myslíte si, že by měli být zapojeni do Pacovi práce nebo produkovat jeho songy, kteří vlastně Tupaca neznali osobně?
Mám stejný názor, nechci ať do toho jsou všichni zapojeni. Pokud to ale získává pro Paca více fanoušků, pak je to v pořádku.
Co si myslíte o věci, které se říká „Teorie 7 dne“ a všechny teorie o tom, že je Tupac naživu?
Nesdílím s nimi svůj názor, osobně s nimi nesouhlasím, ani je nevyhledávám. Vše, co vím o jeho smrti, je to, že to byla pro mě obrovská ztráta, žádná vymyšlená teorie ho nevrátí na tento svět.
Ještě jste nám neřekl, co jste dělal, když jste slyšel, že byl Tupac v roce 1996 postřelen?
Jaké jste měl v sobě pocity, když jste slyšel, že zemřel? Pokud je to soukromé, pochopím to… Když jsem slyšel, že zemřel, byl jsem dost smutný, protože Tupac dával lidem, se kterými pracoval spousty naděje a energie. Měl jsem z něho pocit, že bychom spolu něco dokázali. Když ale zemřel, ta naděje najednou zmizela. Ve skutečnosti se snažím brát smrt jako cestu ve vesmíru, snažím se věřit, že vždy je pro to nějaký důvod a že všechno se děje podle toho, jak to chce Bůh. Pac byl takový pro lidi a vím, že by dokázal i spousty úžasných věcí pro komunitu, kdyby žil. Na konci každého dne věřím, že to co se stane během dne člověku, že to chce Bůh. Tehdy jsem žil přímo v centru Los Angeles, přijel tehdy ke mně kamarád a řekl mi, že můj kámoš Tupac před chvíli právě zemřel. Mé srdce se propadlo do temnoty, šel jsem domů a zapálil jsem si matroš, co jsem měl tehdy doma. Abych byl upřímný, brečel jsem, udělal na mě během svého života obrovský dojem. Těšil jsem se tehdy na to, že spolu vytvoříme spoustu úžasné hudby, že s ním budu mnoho let pracovat. Začalo to už tehdy, když jsme se bavili o filmu Gang Related, i když měl za to, že v tomto filmu se musí ukázat jako rváč, jako skutečný rapper. Občas byl ale hodně naivní člověk, který měl v sobě i naivní energii. Chtěl dostat celou svou komunitu do každého tracku. Když ho postřelili, většina lidí tehdy udělala spousty nesmyslných věcí.
Na závěr našeho rozhovoru je něco, co byste rád vzkázal našim německým fanouškům?
Řeknu to takto, rád bych poděkoval všem německým fanouškům za to, že poslouchají naši hudbu, je to pro nás obrovské požehnání. Vyrostl jsem ve Švédsku, pro mě to je tedy reakce na hudbu, kterou dělám v Americe, je to pro mě zvláštní místo, děkuji vám tedy za to, že hudbu posloucháte a ceníte si naší práce. Už teď se těšte na projekty, které do budoucna chystáme s QD3 Entertainment. Pro mě osobně je obrovská inspirace, že jsem vyrůstal právě ve Švédsku, že mohu vůbec pracovat s takovýmito jmény umělců. Snažím se zpřístupnit hudbu všem, nabízím ji na DVD, prostě na všem možném. Hlavně žijte v míru.
Quincy Jones III
Překlad: djbeton
djbeton