KAPITOLA 10
STRANA 73
CANDY (SLADKOST)
Tupac si potrpěl na sladkosti, ale nebylo to tak, jak si myslíte. „Candy“ pro Paca znamenalo trávu, bylo to jeho krycí jméno pro „chronickou, neboli čistou trávu“ a něco, čeho se nemohl nabažit. Pac kouřil trávu 24 hodin denně. Zpočátku nevěděl, o čem mluví, když použil slovo candy – překlad. bonbón. Když jsme byli na natáčení nebo při natáčení, vždycky se ptal členů Outlawz. „Kolik máme ještě bonbónů?“ Člověk si vždycky pomyslel: „Bonbónů? Nikdy jsem žádný bonbón neviděl. Myslel jsem na žužu nebo želé Bellies a nemohl jsem na to pořád přijít. Jednoho dne jsem přistoupil k Pacovi s malým filmovým páskem a řekl mu.
„Pacu, můžu si vzít kousek té tvojí dobroty?“ „Myslíš bonbón?“ zeptal se. V tu chvíli mi to došlo. Ale, teď už to chápu. Rozesmál mě jedním ze svých Pacových úsměvů a uprostřed řekl: „Jo, říkáme tomu bonbón, tak o tom můžeme mluvit ve společnosti lidí, ale zároveň být diskrétní. Je to něco, co jsem vymyslel já.“ Od té chvíle už se nešlo splést. Skvělé na spolupráci s Pacem bylo, že jsem za to nemusel utrácet žádné peníze.
Pac měl trávu moc rád, o tom nebylo pochyb. Také byl velmi štědrý, pokud šlo o jeho zásoby. Pokud však u sebe žádnou neměl, tak jste nechtěli být v jeho blízkosti. Jednou večer jsme byli v hotelu Le Montrose v západním Hollywoodu a Pac zjistil, že mu došly bonbony. Doslova šílel. „Kurva. To snad není možný. Máme spoustu chlastu, ale žádnou trávu!“ Málem se zhroutil a já si říkal: Koho znám ze Sunset? a pak mi to došlo. Vzpomněl jsem si, že jsem toho týpka potkal v roce 95 na vánočním večírku, který jsme měli rok předtím. Prodával trávu Tha Dogg Pound a celý tý partě a dal mi na sebe číslo, protože jsem měl pár kámošů, kterým jsem to chtěl předhodit. Řeknu vám jen, že to byla ta nejvoňavější tráva, jakou jsem kdy v životě cejtil.
STRANA 74
Poprvé jsem se s trávou seznámil, když jsme natáčeli videoklip „New York, New York“. Vzpomínám si, že když jsem vešel do přívěsu, zasáhlo mě to jako rána do palice a všichni křičeli: „Zavři dveře, zavři dveře!“. Nechtěli, aby z přívěsu unikal kouř. Jako praví Doggové ten kouř doslova hltali. Chtěli to hulit, vdechovat ten kouř a dost se z toho zhulit. Strašně to ale smrdělo.
Tohle svinstvo bylo cítit nejhůř, co jsem kdy cítil. Říkal jsem si. Sakra, to je dost divný. Viděl jsem ale, jak se dostávají do rauše, a říkal jsem si: „Až budu mít službu, možná bych se měl pokusit nějakou tu trávu zkusit. Všichni, kdo se mnou pracovali, věděli, že jsem nikdy nekouřil trávu ani si v práci nedal panáka. Když jsem ale nebyl ve službě, to byl jiný příběh. Tohle svinstvo bylo zelenější než všechno, co jsem kdy viděl. Žádná tráva nevypadala ani nevoněla jako tráva dealera Dogg Pound. Na vánočním večírku jsem tedy požádal svého parťáka K. I., aby nás představil. Zeptal jsem se, kolik by mě to stálo, kdybych se chtěl seznámit s jeho skrýší. Řekl mi, že 75 dolarů za osminku, a já si pomyslel. Sakra, to je pěkně drahé.
Ale vzpomněl jsem si na tu vůni a usoudil, že to asi stojí za to. Natáhl jsem to do sebe a bylo to k nezastavení. Nešlo to zastavit, byla to ta nejšílenější tráva. Nedá se to srovnat s ničím, co kdy Tye kouřil. Nikdy jsem kromě trávy žádné jiné drogy nebral, takže nevím, jestli je to něco jako houbičky nebo co, ale bylo to k nezastavení. Tha Dogg Pound se v trávě opravdu vyznali. Naštěstí jsem si to spojil, protože to byl jediný týpek, na kterého jsem si vzpomněl, když Tow v Le Montrose ztrácel Tupac nervy. Byl to víkend, kdy se snažil užívat s Totalem, a nechtěl být bez trávy. Prolistoval jsem svůj malý diář a ejhle, bylo tam číslo toho frajera.
Řekl jsem Pacovi: „Vím, kde se dá sehnat tráva. Znáš toho kluka, se kterým Tha Dogg Pound dělají píčoviny? Chceš, abych ti to dohodil?“ Řekl. „Jasně, že jo.“ Zavolal jsem mu a on se ozval asi za deset minut. „Sakra, Frankie,“ řekl Pacu. „Sehnal jsi toho borce.“ To bylo poprvé, co jsem s Pacem jednal na takové úrovni. Každého se ptal a snažil se sehnat hulení, ale nenapadlo ho, aby se zeptal mě. Ten dealer se u nás ve studiu motal pořád, byl to běloch a věděl, jak to chodí. Zeptal jsem se Paca, kolik chce, a on mi řekl: „Řekni mu, že chci půlku.“ Tak jsem se zeptal, kolik chce.
STRANA 75
Nevěděl jsem, co myslí tím „půl“. Tak jsem ho musel požádat, aby to upřesnil. Řekl: „0-Z, v překladu – 28 gramů“ Tak jsem to řekl dealerovi, který zřejmě věděl, co chce, a asi za patnáct minut tam byl s objednávkou. Objevil se frajer s velkou taškou na zip, naplněnou až po okraj trávou. Najednou všichni ožili, všichni zase měli ten slastný úsměv a říkali si: „Můj bože, Franku, můj kámoš Frank!“
Tráva pro ně byla tráva, bylo jim jedno, jak je dobrá nebo jaká je. Když si ji však koupili, dostali jen to nejlepší. To proč kouřil nebo ji tak moc chtěl, se dalo pochopit, když jste se kolem něj často pohybovali. Tráva byla pro Paca nutností, bez ní by ho to nebavilo. Sám to zmínil ve skladbě Lord Knows z alba Me Against the World. Vyjádřil to na rovinu: „Kouřím joint, abych se zbavil své bolesti / Kdybych nebyl zhulenej, asi bych si vystřelil mozek z hlavy, Bůh ví“.
Myslím, že je na tom něco pravdy, protože když měl bonbóny, byl normální. Uklidnilo ho to, uvolnilo to jeho myšlení a pomohlo mu to. Každý, kdo kouří dobrou trávu, zná její přínos. Prokouknete situace a prokouknete lidi, na spoustu lidí to působí jako sérum pravdy. Pro Paca to bylo stejně nezbytné jako ranní čištění zubů. Myslím, že to byla taková domácí záležitost. Kdykoli jsem se objevil ve Wilshire, pokaždé. Hned ráno jsem seděl s jeho mámou a ona byla venku na verandě. Vešel jsem dovnitř a tráva byla všude na stolku, tráva byla všude. Když každé ráno poprvé vstal z postele, ubalil si velkýho jointa.
Tupac mě naučil, jak si namotat joint. Nikdy jsem to neviděl, než jsem ho potkal, v podstatě se jen vezme doutník, rozřízneš ho uprostřed, jako když vykucháváš rybu, vyndáš tabák a nahradíš ho trávou. Jakmile tě to jednou nažhaví, už z toho nikdy nejde zpět. Opravdu, pro Paca byla tráva jeho oblíbenou drogou, dělal to, aby se odreagoval a uklidnil a nastavil si hodiny. V pořadí důležitosti se Tupac na věci díval takto: Peníze na prvním místě. Tráva na druhém místě.
Kundička jako třetí. A to je co říct, protože on ženy opravdu miloval. Pokaždé, když jsme jeli na natáčení videoklipu nebo když jsme pracovali na Gridlock d, kdykoli Pac krátce hrál, nechal mě zavolat tomu, kdo byl produkční na síti, abych se ujistil, že má trávu. Vždycky se zdálo, že vědí, jaký typ trávy chce a od koho ji má sehnat.
STRANA 76
Nikdy se na to neptal a nekladl žádné otázky. Většina videí byla natočena přes produkci Look Hear Productions, takže věděli, o co jde. Většinou měl tolik, kolik bylo potřeba. Když ji neměl, neproměnil se v monstrum nebo něco podobného, ale víte, jakým se stane kuřák, když nenajde cigaretu? Ten stejný člověk.
Je to jako nikotinový záchvat. Ty míval taky. Kouřil Newporty jako trávu. Pořád jsme si ve studiu dělali srandu, že kdybys jim vzal alkohol a trávu, tak by ti niggové nemohli rapovat. Tha Dogg Pound o tom taky vtipkovali. Vzpomínám si, jak si jednou dělali srandu a říkali, že bez trávy by polovina těch sraček, co dělají, zněla nejspíš divně. Kdykoli pracovali ve studiu, byli buď zhulení, nebo ožralí a většinou obojí. Myslím tím v prdeli. Nikdy nebyl problém mít ve studiu trávu, protože každý Tom, Dick a Harry v tom studiu – kromě ochranky a možná jednoho nebo dvou zvukařů – měl trávu.
Prohledávali jsme každého, kdo prošel, a všichni měli u sebe trávu. Vytahovali jsme jim z kapes různé pytlíky, bylo to všude. Většinou to bylo v pohodě. Nikdo se kvůli trávě nikdy nepral. Kvůli trávě bylo spousta rvaček, lidi se chovali hloupě. Stejně jako někteří lidé dostanou do sebe „odvahu z alkoholu“, připraveni postavit se světu, když jsou v prdeli. To samé. Musíte si uvědomit, že čím víc kouřili, tím víc taky pili, takže to byla kombinace drog.
Řeknu vám, že jsem nikdy neviděl Tupaca moc zhuleného nebo opilého na to, aby nezvládl svůj byznys. A tenhle negr kouřil hodně trávy. Nejblíž k tomu měl poslední noc natáčení Gridlock’d, kdy „viděl dvojmo“ a vyhrožoval mi, že mi nakope prdel, ale i tuhle situaci dostal pod kontrolu dřív, než zašel příliš daleko. Znovu opakuji, že dveře přívěsu drželi tak, aby žádný kouř neunikal ven. Nevím, možná to s tím mělo něco společného.
Měl toho v sobě trochu moc. Tupacovi kouření trávy většinou prospívalo. Spousta lidí prostě říká: „Ne, všechny drogy jsou špatné“. Ale je jasné, že ne všechny drogy jsou špatné. Ve skutečnosti v Pacově případě odblokovaly v jeho mozku spoustu tvůrčích kanálů a také ho uklidnily.
STRANA 77
To samé platí pro Snoopa a Tha Dogg Pound, když se dostanou do takového stavu mysli v nahrávacím studiu, zní to zábavněji a opravdověji. Dostanou se k beatu ještě líp, zní to prostě lépe. I pro mě, když se dívám na film nebo poslouchám nějakou hudbu, slyším ji s takovou jasností, jakou bych normálně neměl. Zintenzivňuje to vaše pocity. Na takové úrovni žil Pac svůj život. Během doby, kterou jsem s Pacem strávil, si pravděpodobně koupil čtyři nebo pět kilo trávy. Člověk si spočítá, že kupoval pro svoje kámoše, na párty, něco pro svou mámu, pro svůj vlastní návyk.
Cestování s ním vyžadovalo důkladnou přípravu. Jedinkrát, kdy si na cestách nevzal žádnou trávu, bylo, když jsme jeli do Evropy. Nechtěl to ani riskovat. Když byl Pac v letadle, pil jen Hennessey. To byla součást „Thug Passion“, nápoje, který si vybíral. Dalším nápojem byl Crystal a Alice; smíchali je a vznikl ovocný koktejl Passion. Tráva mu měla být nachystána po přistání v Itálii, a když zjistil, že ne, zděsil se. Když jsme však cestovali po USA, můžete si být jisti, že trávu vozil taky.
Mnohokrát se snažili, aby jim ochranka odnesla zavazadla, ale my jsme se jich nemohli dotknout. Nemohli jsme nést odpovědnost, ani jsme nemohli snášet nějaká vykonstruovaná obvinění. Můžu jen říct, že tráva se vždycky dostala tam, kam jsme chtěli. Ať se dělo, co se dělo, vyřešili to. Strkali si ji do zavazadel a nikdy neměli problém, prostě letěla se zavazadly. Žádný pes zavazadla nikdy neočuchal. Nikdy jsme neměli problém, protože jsme létali vnitrostátními lety.
Kdyby je chtěli zatknout, mohli by, ale pak by došlo k oklamání, protože by byli podezřelí. Ačkoli jsem se nikdy nenechal v práci podrazit, řeknu vám tohle: Tupac mě naučil znovu si vážit trávy. Na střední škole jsem kouřil trávu, ale pak jsem ji nekouřil po celou dobu své kariéry v armádě a když jsem pracoval jako ochranka. Po odchodu od policie jsem trávu znovu občas kouřil, jen tak pro odreagování. Pac přišel na to, že kouřím trávu, v den, kdy jsem volal dealerovi v Montrose, ale nikdy mi o tom nic neřekl, ať tak či onak.
Nebyl však překvapen, když jsem ho na toto téma oslovil. Zeptal jsem se ho, kolik utrácí za trávu. Odpověděl: „To nevím. Prostě za to platím, nigga.“ Přesto jsem na něj zatlačil, protože jsem si chtěl koupit osminku pro sebe. „Zřejmě nemáš takový problém jako já,“ řekl jsem. „Jaký?“
STRANA 78
„Musím si cenu zjistit sám,“ řekl jsem. „Ty se zhulíš, Frankie?“ zažertoval. Řekl jsem mu, že jsem léta kouřil, než jsem přestal, když jsem nastoupil do armády. Podíval se na mě a řekl. „Tak si klidně vezmi.“ „Vážně?“ zeptal jsem se. Byli jsme v přívěsu při natáčení filmu Gridlockd a nikdy nezapomenu, jak jsem byl šťastný. Od toho dne jsem si ten matroš už nikdy nemusel kupovat.
Říkal mi, abych si pomohl sám, kdykoli bude nablízku. Přes den jsem se k jeho úkrytu nikdy nepřiblížil, ale když se blížil konec směny, šel jsem kolem. Jednou večer, když jsme byli u něj doma v Calabasas, jsem se ho zeptal: „Máš něco ubaleného?“ „Ne,“ odpověděl jsem. Odpověděl: „Potřebuješ něco, Franku? Řekni kámošům, ať ti něco přivezou.“
Šel jsem tedy k Malcolmovi a požádal ho, aby mi něco ubalil. „Člověče, jak to, že se s námi prostě nikdy nezhulíš?“ řekl. „Protože to není profesionální.“ Řekl jsem mu to. „Co kdyby to prasklo a já nezvládl svou práci?“ „Ne. „To je pravda, to je pravda,“ řekl. „Proto tě má mám rád, Franku. Protože jsi profesionál.“ Malcolm mi to namotal, a když jsem Paca viděl příště, o pár dní později, udělal mi další blunt. Došlo to tak daleko, že jsem měl u sebe prázdný filmový pásek a na konci směny mi řekl, abych si ho šel naplnit. Narval jsem do toho do prázdného filmu až po okraj a když jsem přišel domů, měl jsem toho fakt hodně.
Obvykle měl u sebe tolik trávy a věděl, že to chápu – nevadilo mu to. Viděl, že mám filmový pásek, takže to nebylo tak, že bych si toho vzal hodně. Nezajímalo ho, kolik se tam toho vejde. Jednou jsem něco potřeboval a on zrovna nebyl poblíž. Ale tráva se válela v přívěsu, bylo jí tam mraky. Posloužil jsem si, protože jsem věděl, že kdyby v tu chvíli přišel Pac, dovolil by mi to. Samozřejmě je slušné se zeptat, ale vzhledem k tomu, že jsme měli super vztah a byl jsem to já, nebyl to problém.
Kdyby vešel, nereagoval by na to: „Do prdele, co to děláš?“. Bylo by to v pohodě. Většinou tam ostatní niggové hulili celý den. Dokonce jsme se o tom bavili. Řekl jsem mu, že bych nikdy nekouřil, když jsem ve službě, a on na to: „Já vím, nigga, dej si na to pozor, nabídni si pak“.
STRANA 79
To bylo všechno. Pokud jste Tupaca znali, věděli jste, že je to jeden z nejštědřejších lidí, které jste měli tu čest potkat. Byl to člověk, který by vám dal tričko, co měl zrovna na sobě. Tedy pokud vás měl rád, samozřejmě. Pokud vás měl Tupac rád, měl vás rád s nadšením.
Pokud tě Tupac využil, miloval tě s vášní. Pokud vás neměl rád, neměl vás rád, vůbec. Pokud vás nenáviděl, nenáviděl vás s vášní. Neexistovala žádná střední cesta. Pokud vás měl rád nebo vás miloval, miloval vás vším, co v něm bylo. Stejně tak tomu bylo i naopak. Nedělal kompromisy ve svých citech. Jednu věc Tupac rozhodně miloval, a to ženy. Miloval ženy a ony jeho lásku opětovaly.
Překlad: djbeton
djbeton