Tupac Shakur zůstane navždy synonymem hip hopu západního pobřeží. Písně jako „California Love“ a „To Live and Die in LA“ jsou živoucí připomínkou toho, jak v 90. letech dokumentoval svůj život. K jeho pověsti ochránce Golden State přispěly i vroucí spory mezi losangeleskými Death Row Records a newyorskými Bad Boy Records. Tupacovy kořeny na východním pobřeží v Harlemu a Baltimoru však odhalují i další stránku jeho rodinné historie, která významně přispěla k dalšímu rozvoji jeho hiphopové kariéry.
Jeho matka, rozená Alice Faye Williams, byla venkovská dívka z Lumbertonu v Severní Karolíně. Její dědeček, reverend Walter Williams starší, byl rolníkem a kazatelem v Lumbertonu. Jako dítě byla Alice svědkem válek mezi Ku-klux-klanem a indiánským kmenem Lumbee. Do paměti se jí vryly obrazy klanových vlajek, které často pálil kmen Lumbee.
Rosa Belle, Alicina matka, chtěla pro své děti lepší život. V roce 1958 proto vzala Alici a její sestru Glorii Jean do New Yorku, aby se dostaly pryč od svého násilnického otce Waltera, který byl “ paličatý a arogantní“, uvedla Afeni deníku Baltimore Sun.
Rosa začala pracovat v továrně na lampy v New Yorku. Alice navštěvovala Bronx High School of Science a poté School of Performing Arts na Manhattanu, ale po jednom semestru studia zanechala. Nedokázala se sblížit se svými spolužáky, kteří byli všichni ze soukromých škol a nechápali rasové krutosti odehrávající se na Jihu.
Pro Alici to znamenalo období bez cíle. Experimentovala s drogami a našla spříznění s ženským pouličním gangem Disciple Debs.
Neměla žádný směr, dokud na začátku roku 1968 neslyšela na rohu ulice mluvit předsedu Strany černých panterů Bobbyho Seala. Brzy poté se přidala k Panterům a v listopadu téhož roku se provdala za svého kolegu Lumumbu Shakura a změnila si jméno na Afeni, což v nigerijském jazyce joruba znamená “ milovník lidí“.
„Byla jsem revolucionářkou a on byl revolucionář,“ řekla Afeni listu Baltimore Sun.
Afeni se stala známou Panterkou, na kterou je vždycky spolehnutí. Vstávala v pět hodin ráno, aby uvařila pro program bezplatných snídaní pro děti. Po skončení svých povinností se vydávala na práci v terénu.
Její život ve skupině Panterů se odvíjel od několika klíčových dat.
V lednu 1969, přesněji 17.ledna 1969 otřásl policejní stanicí v Bronxu výbuch bomby. Policisté zadrželi devatenáctiletou Joan Birdovou, černou panterku a Afeniinu spolupracovnici, v autě na druhé straně ulice.
Ráno 2. dubna 1969 byli Afeni a její manžel spolu s dalšími 19 lidmi, známými jako Panther 21, zatčeni při hromadných raziích po celém městě a obviněni ze 196 trestných činů souvisejících s bombovým útokem a dalšími spiknutími s cílem vyhodit do vzduchu další policejní stanice, metro, obchodní domy a železnice. Za svou údajnou roli jí hrozilo 312 let vězení. Afeni byla téměř na rok poslána do ženské vazební věznice, než se jejím podporovatelům podařilo vybrat kauci 100 000 dolarů za její propuštění.
V únoru, přesněji 8.února 1971 byla těhotná Afeni znovu předvolána k soudu. Její propuštění na kauci bylo zrušeno navzdory jejím námitkám, že podmínky ve vazební věznici jsou nelidské, zejména pro těhotné ženy. Soudce zůstal nehnutě stát; Afeni se vrátila do vězení a později byla opět propuštěna na kauci díky svým věrným příznivcům.
Během soudního procesu se Afeni sama zastupovala, což je pro ženu nevídané, ne-li výjimečné, a pronesla plamennou řeč, o níž doufala, že ovlivní členy poroty během závěrečných proslovů. Jak informoval deník The Baltimore Sun, 14. května 1971 řekla soudu:
„Tak proč jsme tady? Proč je tu kdokoli z nás? Já to nevím. … Ale ocenila bych, kdybyste tuhle noční můru ukončili, protože už mě to unavuje a nedokážu si to v duchu ospravedlnit. Neexistuje žádný logický důvod, abychom prožili poslední dva roky tak, jak jsme prožili, abychom byli ohroženi vězením, protože nás někdo někde sleduje a čeká, aby se mohl vymlouvat na to, že je špion.“
Porota složená z 11 mužů a jedné ženy se radila necelé dvě hodiny.
Afeni začala při čtení 156 verdiktů o nevině hlasitě vzlykat a zprostila viny 21 obžalovaných. Diváci tleskali a plakali. Soudem se ozývaly výkřiky “ Právo!“ a „Moc lidu!“.
V té době se jednalo o nejdéle trvající soudní proces v historii státu New York.
V červnu 1971, přesněji 16.června se Afeni ve východním Harlemu narodil syn Lesane Parish Crooks. (Jeho biologický otec Billy Garland nebyl s Afeni ženatý.) Když mu byl jeden rok, přejmenovala ho na Tupaca Amaru Shakura (umělecké jméno 2Pac přišlo později) podle inckého válečníka. Jeho dětství se vyznačovalo otevřeností vůči matce. Témata, která by v jiných domácnostech byla tabu, jako například sex a drogy, nebyla zakázaná. To mu dalo svobodu prozkoumat mnoho různých témat. Ve dvanácti letech byl zapsán do 127th Street Repertory Ensemble a v roce 1984 získal svou první velkou roli v tomto uznávaném hereckém souboru v představení A Raisin in the Sun v divadle Apollo.
„2Pac měl v sobě určitou harlemskou drzost, určitého ducha, který by ho rozhodně viděl v pozici moci,“ řekl Abiodun Oyewole, přítel a zakládající člen legendárních Last Poets.
„Byl básníkem dřív než rapperem. Měl cit pro své lidi, a to je první známka jakéhokoli velkého spisovatele nebo básníka.“
Jeho život však nebyl bez obtíží. Afeni nebyla schopna udržet si práci kvůli svému zapojení do případu bombového útoku. I když byla zproštěna viny, jméno rodiny stále neslo tíhu negativního ohlasu v tisku.
V roce 1984 přijel třináctiletý Tupac do Baltimoru se svou mladší nevlastní sestrou Sekyiwou (její otec Mutul Shakur byl v letech 1975-1982 ženatý s Afeni) a jejich matkou. Bydleli v bytě v prvním patře cihlového řadového domu na adrese Greenmount Avenue 3955 v malé severobaltimorské čtvrti Pen Lucy. Spal v malé místnosti, zatímco jeho matka a malá sestra spaly v jídelně, kterou Afeni přestavěla na ložnici.
Tupac chodil do osmé třídy střední školy Roland Park. Zatímco dříve ho hnala především touha vystupovat na jevišti, nyní našel nový životní zájem: Hip-hopová hudba.
Autobus číslo 8 vozil Tupaca tam a zpět mezi domovem a školou. Jednoho zářijového dne si sedl do autobusu vedle spolužáka Dany Smithe, který měl přezdívku „Mouse Man“. Smith se nemohl dočkat, až se dostane domů, aby se mohl ve čtyři odpoledne dívat na Rap Attack. Sám byl talentovaný beatboxer a zeptal se Tupaca, jestli by dokázal rapovat.
„Nahodil jeden rým a já si říkal: ‚Páni, to je šílený,'“ řekl Smith časopisu Baltimore Magazine. „Bylo to fakt dobrý.“
V době, kdy ještě žádný internetový slídil nedokázal vygooglit text písně, Smith netušil, že Shakur použil verš z písně Kurtise Blowa.
Jejich přátelství pramenilo ze společné lásky k hiphopovým interpretům, jako byli Eric B & Rakim a Run D.M.C. Scházeli se každé odpoledne, aby psali rýmy v rekreačním centru na Old York Road, seděli v plastové bublině na hřišti za Tupacovým domem nebo ve Smithově sklepě na nedaleké 41. ulici, uvedl deník Baltimore Sun.
V listopadu 1985 si Shakur všiml letáku s nápisem „Calling All Rappers!“, který oznamoval rapovou soutěž pro mládež s finanční odměnou. Vítěz měl vystoupit v Enoch Pratt Free Library na Pennsylvania a North Avenue. Tupac a Smith napsali text k songu „Library Rap“ pod přezdívkou East-Side Crew černým perem na kus linkovaného papíru do sešitu.
Deborah Taylor, Prattova koordinátorka služeb pro mládež, si vzpomíná, jak hubený 2Pac Shakur zaujal místnost svými texty o tom, jak zůstat ve škole a získat průkazku do knihovny.
„Když Tupac vystupoval, nemohli jste z něj spustit oči,“ řekla Taylor.
Žádné publikum nebylo příliš velké ani příliš malé. Vystupovali pro drogové dealery na Old York Road i na pohřbech. Názvy písní jako „Babies Havin‘ Babies“ a „Genocide Rap“ byly zřetelnými narážkami na sociopolitické pozadí jeho matky.
„Tupac si toho byl vždycky vědom,“ říká Smith. „Školil nás v těchto otázkách sociální spravedlnosti a hip-hop byl dokonalým prostředkem. Umožnil nám říct, co nás trápilo, a lidé nám naslouchali.“
Tupac navštěvoval střední školu Paula Laurence Dunbara a poté přešel na Baltimorskou školu pro umění, aby pokračoval ve své vášni pro divadlo. Během dvou let na BSA studoval díla Henrika Ibsena, Sama Sheparda a Shakespeara.
Donald Hicken, dlouholetý vedoucí školního divadelního oddělení, vzpomínal, že Shakur měl „revoluční pohled na svět“, který vycházel z jeho vlastních životních zkušeností rozdělených mezi New York a Baltimore. Hicken požádal studenty, aby v rámci jednoho úkolu vytvořili pohybovou skladbu založenou na „písni, která k vám promlouvá velmi osobním způsobem“. Tupac si vybral píseň Dona McLeana „Vincent“ o Vincentu van Goghovi.
Hicken řekl časopisu Baltimore Magazine: „Tupac řekl, že píseň je o nepochopeném umělci, o někom, kdo byl umělcem, ale nemohl být brán vážně kvůli světu, ve kterém se nacházel. Tak ho ta píseň oslovila.“
Přestože Tupac miloval divadlo, hip hop mu nikdy nebyl vzdálený. Říkal si MC New York a spolu se Smithem, Darrinem Keithem Bastfieldem a Gerardem Youngem založil skupinu Born Busy. Venkovní scéna Hopkins Plaza se stala jejich faktickým zkušebním místem, kde pilovali písně o věrnosti a přátelství. Natočili nahrávky, které jsou považovány za první „2Pacovy“ nahrávky, osm písní, které zůstaly nevydány.
V roce 1988 byl Baltimore s 234 vraždami označen za sedmé nejnásilnější veliké město v Americe. V tomto roce se Tupacův pokrok náhle zastavil. Když se blížil konec prvního ročníku, rozplakal se v Hickenově kanceláři, když mu oznamoval novinu: stěhuje se s matkou a sestrou do Kalifornie.
Afeni začala opět pravidelně užívat drogy a scházet se s muži, kteří ji zneužívali. Rodina se v létě rozhodla opustit Baltimore, aby unikla násilí. Tupac odjel autobusem přes celou zemi do Marin County v Kalifornii, kde bydlel u Lindou Pratt, rodinnou přítelkyní a manželkou zesnulého Černého pantera Geronima Pratta. Afeni ho brzy následovala. Tupac později označil odchod z Baltimoru za klíčový okamžik, kdy “ vybočil ze správné cesty“.
Podle novináře Kevina Powella, zkušeného hiphopového novináře, v deníku The Baltimore Sun bylo Tupacovo působení v Baltimoru zásadní. „Jeho pobyt [v Baltimoru] předznamenal 2Paca Shakura jako rappera, předznamenal 2Paca Shakura jako úžasného [herce]. Bez Baltimoru by se nic z toho nestalo.“
Překlad: djbeton
djbeton