Pár vzpomínek mám na Tupaca. Pamatuji si, že jsem s ním mluvil pár týdnů předtím, než ho postřelili ve Vegas. Ten člověk dokázal vmíchat dvě věci do jedné. Jeho hudbu i jeho chování. Nejlepší zážitky jsem s ním měl, když jsme natáčeli film Above The Rim. Během natáčení toho filmu ho postřelili poprvé. Na veřejnost vyšly ven ty jeho věci, které ho tížily.
Znásilnění, obvinění, spousty výmyslů. Když ho postřelili v New Yorku, tak za mnou přišel producent a režisér a řekli mi, že budou muset změnit konec filmu. Nějak jsme to řešili, že by ten konec dopadl jinak, prostě že by ho i tam postřelili. Ale druhý den jsme něco natáčeli a všimli jsme si, že někdo v davu vypadá jako on, jako Tupac.
Ale pamatuji si, že když jsme natáčeli společně jednu scénu, kdy oba vystoupíme z auta, každý ze svého a jdeme do parku. Tak se stalo něco, co mě pobavilo. I dnes na to myslím. Oba jsme jeli jiným autem. A když vystupoval, tak se mu zasekl čudlík, kterým se vlastně zamykal v autě, i podruhé se to stalo. Tak to nahlásil technikům, režisérovi a šel do přívěsu. Šel pak na dvě hodinky do přívěsu. Co jsem se od něj naučil tehdy? O síle toho herce, že musíš mít sílu. Moc.
Protože Tupac musel čekat, až opraví dveře od auta a musel hulit v přívěsu a čekat na ně snad 2 hodiny 🙂 Je pravda, že ho jednou dost na veřejnosti vychválil Denzel Washington, že i když s ním nikdy nepracoval, tak řekl, že to byl génius, Tupac byl génius. V herectví měl jen jednu možnost, ale jako rapperovi, tam šanci nikomu nedal, tak ukázal to, proč byl génius.
Rychlopřeklad: djbeton
djbeton