Zdroj: 2paclegacy.net
Září 2021
Skotský pouliční fotograf zachytil hudebníka na cestě z přehlídky Versace v roce 1996, pouhé tři měsíce před jeho smrtí. Poté, co záběry desítky let schovával, je nyní odhodlán zpřístupnit svůj archiv.
V roce 1995 byl Tupac Shakur superhvězdou. Tento rapper ze západního pobřeží USA byl už tehdy považován za jednoho z nejvlivnějších světových hudebníků, který měl na kontě impozantní řadu politicky laděných alb a také začínající hollywoodskou hereckou kariéru. Vřele ho přijal i svět módy – konkrétně Gianni Versace, který Shakura osobně pozval, aby se zúčastnil jeho přehlídky na podzim/zimu 1996.
Ve stejné době žil David McLean v Miláně. Tento skotský pouliční fotograf pořizoval snímky městské módní smetánky a zachycoval supermodelky a celebrity – od Kate Mossové a Stelly TennanT až po Eltona Johna a Sophii Lorenovou -, jak se procházejí po Golden Rectangle. „Jsem samouk, pouliční fotograf, jsem posedlý snahou fotit lidi. Vždy jsem si to dělal po svém.“
Během toho narazil na Tupaca v koženém oblečení, který se právě procházel po ulicích Milána a byl oblečený do kůže, čerstvě po přehlídkovém mole Versace. Navzdory své slávě procházel rapper městem téměř nepoznán, jen s jedním bodyguardem, zdánlivě ztracen ve vlastních myšlenkách. McLean využil příležitosti a pořídil tři snímky na svůj fotoaparát. Poté je vyvolal a uložil – nepozorovaně – do svého archivu plného hvězd z 90. let.
Po třech desetiletích je McLean připraven se podělit o své sbírky a představit je světu. Jeho snímky Tupaca jsou první, které byly odhaleny, a fotograf uvedl na trh alespoň jeden snímek jako NFT. První z nich, na snímku výše, se téměř okamžitě prodal za více než 1 500 dolarů – a autor má v plánu pomalu odhalovat další.
„Vždycky jsem měl rád focení; asi víc, než jsem měl rád sám sebe. Poprvé jsem vzal fotoaparát do ruky v 90. letech, hned poté, co jsem se přestěhoval do Milána. Dokončil jsem studium a pracoval jsem tam jako učitel angličtiny. Vždycky jsem byla posedlý fotografováním a chtěl jsem se podílet na pořizování snímků, ale nemohl jsem přijít na to, jak to dělat, protože – a to je pro fotografa hrozné říkat – nejsem příliš technicky založený. Učit se o clonách a vyvolávání v temné komoře, to prostě není pro mě. Prostě jsem chtěl být na ulici a fotit.
„Ve stejné době jsem byl v Miláně, kde byla jen móda. Bylo to velmi naivní období, 90. léta. Všichni byli na ulici a nebylo tam moc ochranky: viděli jste Donatellu Versace, Gianniho Versaceho, Kate Moss, Naomi Campbell, všechny supermodelky, jak jen tak pobíhají po ulici. To by teď nedělaly, všude by je vozili. Ale když jste tehdy věděli, kam se dívat, mohli jste je vidět.
„Hlavní oblastí, kde jsem se s fotoaparátem zdržoval, byl milánský Golden Rectangle. Pokaždé, když se konaly módní přehlídky – ať už šlo o pánské nebo dámské -, vždycky jsem vyšel ven s fotoaparátem a snažil se jen tak fotit. A bylo to úžasné. Vždycky jsem se snažil bránit módním přehlídkám, což se mi často dařilo. Na první přehlídku Toma Forda u Gucciho mě pustili jen proto, že jsem mluvil anglicky, což bylo směšné. Prostě si myslím, že lidé nevěděli, kdo je kdo.
„Na přehlídkách Versaceho byli vždy ti nejlepší hosté. Milán byl rokenrolový cirkus a Versace byl vždy na jeho vrcholu. Věděl jsem, že Tupac je ve městě a bude se procházet po přehlídce, tak jsem si počkal venku, abych ho vyfotil. A opravdu, potom přišel po silnici – Via Gesù – s jedním bodyguardem a měl na sobě úžasný kožený outfit. V té době byl Tupac v Americe slavný, ale v Itálii moc slavný nebyl. Ale někteří lidé mají prostě auru, vyčnívají z davu. Tupac byl velmi vyzývavý, velmi přitažlivý: měl na sobě tuhle výraznou Versaceho vestu s tetováním. To byla jeho aura. Běžel jsem za ním a udělal jsem tři fotky.
„Vyvolal jsem je a všiml si, že na jednom ze snímků vypadá velmi zamyšleně. A to mě přimělo přemýšlet o tom, o čem přemýšlí. Právě absolvoval přehlídku a pak odešel. O několik měsíců později byl mrtvý.
„Tehdy jsem o tom vůbec nepřemýšlel. Jen jsem si ty obrázky zaarchivoval. Poseděl jsem u nich dost hodin. A pak samozřejmě legenda o Tupacovi rostla a rostla a rostla v průběhu let. A já si řekl, že s tím musím něco udělat, ukázat to lidem, protože jeho fanoušci ho opravdu ctí. Tak jsem se prostě rozhodl, že to udělám jako NFT, jen tak, abych to zveřejnil a zjistil, jakou budu mít odezvu. A jakmile jsem ho vystavil, hned se prodal.
„Nejzajímavější a nejdojemnější na tom všem byla odezva, kterou jsem dostal na Instagramu. Viděl jsem, kolik lásky k němu fanoušci a všechny ty děti chovali. Někdo to také přeposlal s opravdu dojemným komentářem: ‚Myslíš si, že fotky nejsou důležité, počkej, až to bude všechno, co ti po někom zbyde‘.
„Ještě pořád jsem na ulici a fotím. Neptám se na svolení. Někdy se bojím, že mě lidé napadnou, ale zkrátka to dělám. Je to jako posedlost. Je to větší než já. Když vidím něco, co chci zaznamenat, musím to vyfotit. A myslím, že snímek Tupaca je toho dokonalým příkladem: kdybych ho nevyfotil, byla by to škoda, protože je to skvělý snímek pro fanoušky Tupaca a pro všechny lidi, kteří ho milují.“
Překlad: djbeton
djbeton