Jednou v prosinci, krátce po cestě do New Yorku, jsem byl doma, když mi Reggie zavolal. „Mluvili jsme s Cedrikem,“ řekl. „Řekl mi, že bych měl nejdřív zavolat tobě.“ Cedric byl kamarád od mariňáků, který mi sehnal práci a mě zajímalo, o co jde. „Chtěl bys dělat bodyguarda Tupacovi?“ zeptal se. „Kdy?“ „Blázne, klidně zítra.“ Tupac, pomyslel jsem si. Tohle bylo potřeba promyslet.
Tehdy jsem Tupaca moc dobře neznal, a jak už jsem řekl, to málo, co jsem věděl, se mi moc nezamlouvalo. „Víš, Reggie, právě teď řeknu ne. Ale dej mi čas, abych tohle dořešil později.“ „Potřebuju někoho na zítra, Franku.“ „No, moje odpověď právě teď, když potřebuješ někoho na zítra, je ne, právě teď.“ Zavolal jsem Kennethovi, Cooperovi a mému příteli K.J.
Zavolal jsem K. J., protože to byl Pacův řidič limuzíny. Zavolal jsem Kevinu Hackiemu, protože mu dělal bodyguarda, stejně jako Cooper a Kenneth. „Myslím, že z něj teď trochu vyprchala divokost. Budeš v pořádku.
Po prvním setkání s ním jsme jezdili všude. V každou denní i noční dobu. Hlavně buď opatrný a ujisti se, že máš natankováno plnou nádrž.“ Zeptal jsem se ho proč. „Protože rád jezdí poslední a pořád se někde courá.“ Sám jsem si o něm trochu věcí zjistil a taky něco o jeho životě a nedávných přestupcích.
Jeho pohnutá minulost je dobře známá: vychovávala ho svobodná matka, černá panterka Afeni Shakur, která s ním v rámci skupiny New York 21 čekala dítě ve vězení – tuto zkušenost dokumentuje v jednom ze svých nejsilnějších singlů „Dear Mama“ a v jediné jeho písni, kterou jsem znal, než jsme spolu začali pracovat.
STRANA 54
Hrál ve filmech jako Juice a Poetic Justice, přičemž se neustále dostával do problémů. Osm měsíců na Riker’s Islandu bylo důsledkem odsouzení v roce 1995 za dvojnásobné sexuální zneužití, které pramenilo z incidentu s fanynkou v hotelovém pokoji na Manhattanu v roce 1993. V roce 1992 se zapletl do potyčky, při níž zbloudilá kulka zabila šestiletého chlapce. V následujícím roce byl obviněn ze střelby na dva policisty mimo službu, ale obvinění byla později stažena.
V listopadu 1994 byl pětkrát postřelen při loupežném přepadení v hale nahrávacího studia na Manhattanu – střelbu považoval za past ze strany Biggieho Smallse. Kromě problémů, které ho zřejmě pronásledovaly, měl i veliký problém s trávou. Velmi zřídka jsme jezdili s umělci, protože držení trávy byl velký problém.
Vzpomínám si, jak jsem jezdil s Tha Dogg Pound, a ti byli zkouřeni snad pořád. Měli radost, když jsme stáhli okýnka, dělali si z nás prdel a my jim to opláceli. Zapínali jsme klimatizaci na maximum, nebo pouštěli topení. Jednou jsme otevřeli střešní okno a Nate Dogg a Kurupt dostali málem infarkt. Nechtěl jsem v práci vdechovat kouř z trávy a oni nechtěli, aby tráva unikala z auta.
Nate křičel: „Zavřete střechu! Chci si s váma zapařit, hned! Vím, že někteří z vás jsou zhulení!“ Mluvil s ochrankou. Vlastně mi ten vztah někdy připomínal moje zkušenosti z vězení, zejména když byl návštěvní den. Když jsme si zahrávali s vězni, oni nám to opláceli. Situace byla dost podobná, protože my jsme byli ti, co se snažili udržet ty kluky v pohodě a oni se snažili zase něco rozjet.
Pac byl v čele skupiny. Než začal pracovat se mnou, byl legendární tím, že rád unikal ochrance. Nikdo tomu klukovi nemohl říkat, co má dělat. Nikdo nikdy nechtěl s ním jet v limuzíně, protože měl pořád s něčím problém, na tohle prostě zapomeňte.
Nechtěli jste mu odporovat, říkat mu ne. Nic navíc. Paradoxně jsem nakonec s Tupacem často jezdil, když jsme chodili k soudu. K soudu chodil zhulenej, bylo mu to jedno. Než si vyčistil zuby, na snídáni si dal hned trávu. Dá se říct, Snoop a Pac se nikdy neukázali na žádném ze svých soudních jednání aniž by nebyli pod vlivem trávy.
STRANA 55
K. J. mi nabídl ten nejlepší názor na Pac. Vyprávěl mi o všech bláznivých místech, kam jezdili, ale pořád chtěl být Pacovým osobní řidič, tak jsem se ho zeptal, jestli by do toho šel i on.“ „A K.J. řekl, jasně, bez váhání. „
Řekl mi , že je to v podstatě dobrý člověk s divokou povahou, ale nemyslí si, že by to bylo něco, co bych nezvládl, za předpokladu, že mi nebude vadit, že se potloukám s někým, kdo se pohybuje v oblastech spojených s gangy, příležitostně nosí řětězy za 50 000 dolarů a pořád má v kapse pět tisíc dolarů.
Rozhodl jsem se zavolat Reggiemu zpátky a předložil mu tento návrh. „“Kdo teď dělá bodyguarda Pacovi.“ zeptal jsem se. „Kevin, Leslie, Cooper a Kenneth: – Dobře, to jsou čtyři chlapi. Proč je nestřídáš po dvou dnech? V průběhu týdne.“
Pokud jste ochotni to udělat, budu s ním pracovat. Ale nechci, aby to bylo každý den: Lori, moje manželka mi to už začala vyčítat, nemohl jsem jí z toho obviňovat.
Pokud jsem s ním měl být každý den, pak můj život měl být s ním. Bylo to pro mě těžké rozhodnutí, protože jsem měl pocit, že se musím rozhodnout mezi prací a manželstvím. Zkusil jsem kompromise a Reggie souhlasil, že to zkusíme. Uvidíme, jak bude fungovat směnný provoz, a tak jsme to také několik následujících týdnů dělali.
Začal jsem ve studiu dělat dvojité směny a ve středu a ve čtvrtek jsem pracoval s Pacem. Myslel jsem si, že je všechno v pohodě, ale Kevin a Leslie se začali hádat, které dny chtějí zase oni. Nakonec to vyřešili a každý měl nakonec po dvou dnech. Ve studiu začala moje směna s Tupacem na plný úvazek. Vystřídal jsem Leslieho nahoře v Can-Amu a dělal jsem s Pacem až do pěti do rána.
Řekl jsem Pacovi, aby mi dal vědět, až bude připraven odjet do hotelu, a že budu ve studiu. Tu noc, nebo jak se ukázalo, ráno, bydlel v hotelu Peninsula Hotel v Beverly Hills. Někdy kolem půl šesté ráno vyšel ven a neřekl mi ani hovno. Druhý člen ochranky, který tu noc dělal v místnosti s kamerou, mi pak řekl.
„Hej, Franku, tvůj principál nám odjel.- Vyskočil jsem, dohnal ho a řekl. „Chceš, abych tě sledoval, Pacu?“ „Jo, klidně mě sleduj až do hotelu.“ Šel za mámou a řekl mi, že mi zavolá, až bude chtít odejít. Zeptal jsem se, jestli ví, ve kterém pokoji jsem.
STRANA 56
„Jo, každá máma ví, ve kterém pokoji kdo bydlí. Druhý den ráno mi řekl, abych se s ním za patnáct minut setkal v hale.
Šel jsem dolů do haly, jak nejrychleji jsem mohl a tam stál Pac v prostoru pro personál a právě se chystal nastoupit do auta. Bez okolků se chystal odjet. Na nikoho nečekal.
Přesně jsem ale věděl, o co mu jde. Byl to můj první den a on mě zkoušel. Super, pomyslel jsem si. Tak ho nech. Skočil jsem do auta a jel za ním na rozhovor pro MTV s Billem Bellamym, který se konal v hotelu Nikko v Beverly Hills. Ten den jsem řídil svůj 300ZX, a když jsem za ním zastavil u hotelu, řekl mi: „Sakra, podívej se na toho bodyguarda, ten má lepší auto než já. Musíte dostávat slušně zaplaceno.“
Podíval jsem se na něj a řekl: „Jo, jasně. Ještě o mně nic nevěděl. Vtipné bylo, že celou cestu měl pěkné štěstí. Trefoval se do každé oranžové barvy na semaforech, která hned přeskočila na červenou a jel pěkně rychle, aby se mi ztratil. Jel jsem za ním po nadzemních ulicích ve městě a v padesátce jel možna stovkou. Neměl jsem problém s ním držet krok. Měl jsem auto, které dokázalo držet krok s jeho mercedesem a to se mu na mně určitě hned líbilo. Nemohl se mě zbavit. Leslie měl starý pickup a ten s Pacovými auty nedokázal držet krok.
Ten den bylo všechno super. Bill Bellamy řekl Pacovi, když mě uviděl: „Sakra, to je tvůj bodyguard?“
Pac se zasmál a řekl. „Ne, já jsem jeho bodyguard.“ Z toho se nakonec stal takový každodenní vtip.
Neměli jsme žádné problémy, žádné konflikty. Setkal se s producentem a režisérem filmu Gridlock´d a později se s námi jeho kámoši Psych a Bogart sešli v Ivy, moderní restauraci, která se objevila ve filmu Get Shorty. Když jsme se zvedli k odchodu. Pac tam pořád mluvil o filmu a byl z něj nadšený.
Za ten den jsme toho stihli tolik. Rozhodně to byla předzvěst věcí příštích. Až mnohem později jsem pochopil, proč byl ten kluk tak odhodlaný dělat věci, které dělal. Vzpomínám si, že mi ten den bylo dost špatně, měl jsem zimnici, ale přežil jsem to. Po skončení všech rozhovorů a schůzek jsme se vrátili do hotelu Peninsula a tam jsme odpočívali.
STRANA 57
Druhý den měl volno a tak jsme si jen hráli. Šel do Oakwood Apartments, kde bydleli Li’l Homies, v San Fernando Valley nedaleko Can-Am. Zatraceně, to byl ten nejšmrncovnější byt. Byl malý, snad jen dvoupokojový, a Tupac všechno platil. Kámoši z Outlawz byli zhulení a byla s nimi sranda. Vzpomínám na tu dobu, kéž bych věděl, co se stane za několik měsíců.
Vyšli jsme na střechu budovy, vlastně na střechu parkovacího domu, a celé hodiny hráli basketbal. Tupac si rád hrál s míčem a já je pozoroval. Teď se ohlížím zpátky a říkám si, jestli mu nevadilo, že jsem se třeba k nim ten den nepřidal. Kdybych chtěl, mohl jsem si s nimi zahrát, ale raději jsem se držel zpátky. Myslím, že byl zvyklý na to, že se lidé v té době snažili zjistit, co z něj mohou dostat. Já jeho ale jen pozoroval.
Byl to takový kluk a jsem si jistý, že to v něm Outlaws i probudili. Jakmile je přestal bavit basketbal, další věc, kterou chtěli dělat, bylo střílení z paintballových zbraní. Našli jsme jedno místo, nedaleko dálnice Ventura, a všichni šli ven a stříleli po sobě míčky s barvou. Já jsem seděl s Big Sykem v Surburganu a sledoval, jak se baví. Hráli asi od tří hodin odpoledne až do tmy, a když skončili, byli pořád hrozně nadšení. Rozhodli se, že to bude jejich nový sport, a chtěli si koupit hromadu vybavení.Vím, proč je to tak bavilo. Protože stříleli ze zbraní.
Překlad: djbeton
djbeton