Oba s Tupacem jsme měli rádi čínu, pálivé jídla. Na to si nejvíce pamatuju při natáčení filmu Gang Related. Každý den jsme se tím jídlem cpali. 5 dnů v kuse jsme natáčeli, 5 dnů jsme si dávali pálivé jídla. Tehdy Dennis Quaid přiznává, že nevěděl moc věcí o Tupacovi. Ale trochu věděl kdo to je. Hodně jsme se bavili o herectví, o tom, jak člověk roste, o našich matkách. Měl neskutečné dobré srdce, byl to hodný člověk. Hodné srdce jako má malé dítě.
A byl to především dost talentovaný herec. Byl hladový po tom se každý den učit něco nového. Tehdy jsem nevěděl, že byl básník. Vyprávěl mi historku o tom, jak ho tehdy chtěli zabít v New Yorku. Byl tehdy, když mi to vyprávěl – dost hysterický. Ale věřil jsem mu to, vyprávěl to tak reálně, jako by se to stalo pár minut před tím, než to vyprávěl. A 6 měsíců potom ho zabili a už tu nebyl. To mě tehdy dost zasáhlo. Měl co dát světu, co mu rozdat.
Měl to v sobě. Uměl lidi spojovat. Chtěl je spojovat. Nešlo ho schovat do místnosti, do třídy, do krabice, prostě se s tama dostal, takový byl. Film vlastně vyšel až rok po jeho smrti. Ale na co si pamatuji, že byl Tupac dost zranitelný člověk, prostě normální člověk. Nedělal ze sebe gangstera, nemáchal rukama, byl normální. Šlo z něj cítit to jeho básnické srdce, ta jeho zranitelnost. Ten jeho dar, ta jeho rozdávačnost k ostatním lidem. Ta zvědavost.
Byli jsme si hodně blízcí. Protože jsme měli dost podobných věcí, i naše minulosti byly totožné. Taky začínal jako já jako herec na střední škole, měl v sobě chtíč jako já tehdy něco umět a něco dokázat. Jen bylo škoda, že tehdy vlastně začínal. Byl ještě dítě. Občas si poslechnu i jeho alba, zvláště jeho song „Dear Mama“ mě dostává.
Rychlopřeklad: djbeton
djbeton